Jednou ze slibných možností, jak zvládnout multirezistentní epilepsii, může být kromě tradičních antiepileptik (AED) také použití léků z jiných farmakologických skupin - tzv. "neantiepileptik". Mezi takovými léky si zvláštní pozornost zaslouží srdeční glykosid digoxin. Bylo zjištěno, že subkardiotonické dávky digoxinu vykazují jednak vlastní antikonvulzivní účinek, jednak se ukázalo, že zvyšují antikonvulzivní potenciál klasických AED. Mechanismy tohoto účinku a pravděpodobné mozkové biotargety, s nimiž mohou tyto vlastnosti digoxinu souviset, však zůstávají zcela neznámé. Bylo provedeno molekulární dokování digoxinu k následujícím cerebrálním biotargetům: GABAAR, GlyR, mGluR5, AMPAR, hBCATc, mGlu8R, NMDA-GluN1, KCNQ2, COX-1 a COX-2. Pro potvrzení výsledků in silico byly provedeny farmakologické studie in vivo v podmínkách akutních záchvatů vyvolaných bikukulinem a pentylenetetrazolem u myší. Bylo zjištěno, že digoxin vykazuje vysokou afinitu ke GABAergním biotargetům a identickou afinitu jako retigabin k napěťově řízeným draslíkovým kanálům KCNQ2 in silico. Výsledky in vivo plně potvrzují molekulárním dokováním zjištěné GABAergní vlastnosti srdečního glykosidu: digoxin poskytuje silnou antikonvulzivní aktivitu na modelu akutních primárně generalizovaných záchvatů vyvolaných bikukulinem a mírný antikonvulzivní účinek při pentylenetetrazolovém rozněcování. Zároveň byla odhalena schopnost digoxinu maximálně zvýšit antikonvulzivní potenciál valproátu sodného. Bylo tedy prokázáno, že antikonvulzivní vlastnosti digoxinu s největší pravděpodobností souvisejí se schopností zvyšovat inhibiční vlastnosti GABA a GABAergních látek.

Individuálně připravované léčivé přípravky představují jednu z forem personalizace farmakoterapie v paliativní péči. K symptomovému managementu a racionální podpůrné léčbě využíváme celou jejich škálu, a to zejména v situacích, kdy pro pacienta není dostupný registrovaný léčivý přípravek odpovídajících terapeutických vlastností.

Roztroušená skleróza je chronické onemocnění centrálního nervového systému, v jehož patogenezi hrají roli jak autoimunitně podmíněný zánět, tak neurodegenerace. Jde o závažné onemocnění diagnostikované nejčastěji v mladé dospělosti, které bez léčby představuje nejčastější příčinu netraumatické invalidity v tomto věku. Terapie, která je v současné době dostupná již bezprostředně po stanovení diagnózy, vede k zásadnímu zlepšení prognózy i kvality života pacientů.

Zneužívání léčiv představuje závažný a aktuální problém veřejného zdravotnictví. Pro jedince má dalekosáhlé důsledky v podobě zhoršení fyzického i psychického zdraví a zároveň přináší značnou socioekonomickou zátěž pro společnost. Tento článek se zaměřuje na farmakologické aspekty léčiv, která jsou spojována se vznikem závislosti, s důrazem na skupinu sedativ, hypnotik, opioidních analgetik, stimulancií, gabapentinoidů a vybraných léčiv ve volně prodejných přípravcích. Rozvoj závislosti je důsledkem komplexní interakce farmakokinetických a farmakodynamických vlastností těchto látek, individuálních predispozic jedince a vlivu prostředí. Cílem článku je shrnout hlavní mechanismy vedoucí k rozvoji závislosti, farmakologické charakteristiky nejčastěji zneužívaných skupin léčiv a navrhnout základní doporučení pro jejich racionální preskripci a prevenci vzniku závislosti. Významnou roli v boji proti tomuto nežádoucímu fenoménu sehrává edukace pacientů i zdravotnických pracovníků, včetně farmaceutů.

Fenolické kyseliny jsou přítomné v rostlinách jako sekundární metabolity a jsou běžnou součástí lidské stravy. To je pro konzumenta výhodné, neboť je známa jejich antioxidační aktivita, která stojí za snížením rizik vzniku neurodegenerativních, kardiovaskulárních či onkologických onemocnění. Tato aktivita souvisí se schopností vychytávat volné radikály a závisí na jejich struktuře, především na počtu a polohách hydroxylových skupin a také povaze substitucí na aromatických kruzích. Jejich další významné účinky jsou antivirové, antibakteriální, protizánětlivé a antifungální. Pro komplex mnoha blahodárných účinků jsou zkoumány podrobněji v rámci preklinických studií (in vitro, ex vivo a in vivo). Snahou tohoto článku je shrnout přehled nejběžnějších fenolických kyselin a jejich pozitivních účinků na lidský organismus.

Náplní současného konceptu farmaceutické péče je optimalizace farmakoterapie pacienta, která je postavena na maximalizaci účinků a minimalizaci rizik léčby. V lékárně farmaceutovi umožňuje platná legislativa tuto činnost vykonávat nejen v rámci výdejní činnosti, ale také při poskytování individuálních odborných konzultací. Tato oblast moderní farmaceutické péče je více individualizovanou formou odborného poradenství realizovanou ideálně v samostatné konzultační místnosti lékárny skrze řízený rozhovor s proškoleným farmaceutem. Kromě managementu lékových problémů při hodnocení osobní farmakoterapie pacienta se farmaceuti v České republice podílí na screeningu vybraných onemocnění, tedy v oblasti prevence onemocnění či poradenství v samoléčbě. Nespornou výhodou poskytování individuálních odborných konzultací v lékárně je časový prostor vymezený pro nerušenou komunikaci s pacientem vedoucí kromě jiného i k navázání důvěry a lepšímu pochopení postojů pacienta k léčbě. Ve sdělení budou prezentovány tři kazuistiky z praxe farmaceuta věnující se této oblasti farmaceutické péče. Konkrétně se text bude věnovat praktickým atributům optimalizace farmakoterapie u tří geriatrických pacientů a ukáže možný způsob jejich řešení.

Parodontitida je nejčastějším nepřenosným zánětlivým onemocněním lidí. Ač se jedná o postižení závěsného aparátu zubu, jeho prevence a léčba nespadá jen do rukou zubního lékaře a dentální hygienistky. Farmaceut, jako součást multidisciplinárního týmu, má své místo jak při zajištění podpory dentálního zdraví pacienta, tak při záchytu a edukaci rizikových pacientů. Zvýšení kompetence farmaceutů v péči o pacienta s parodontitidou by mohlo vést ke snížení výskytu a zefektivnění léčby tohoto onemocnění.

Transplantácia obličiek je v súčasnosti považovaná za optimálny a efektívny liečebný postup u detských pacientov v konečnom štádiu obličkového zlyhania. Počas celej doby funkcie transplantovanej obličky je potrebné užívať imunosupresívnu liečbu, aby sa predišlo rejekcii štepu. Aftózna stomatitída s bolestivými ulceráciami je častou komplikáciou u príjemcov transplantovanej obličky. Ich príčinou, hoci zriedkavou, je nežiaduci efekt mykofenolát mofetilu, ktorý je súčasťou najobvyklejšej trojkombinácie imunosupresív v potransplantačnom období. V predkladanom článku autori uvádzajú kauzistický prípad výskytu viacerých bolestivých orálnych ulcerácií spôsobených mykofenolát mofetilom u 4-ročného chlapca po príbuzenskej transplantácii obličky. Po vysadení liečby došlo k promptnej úprave lokálneho nálezu.

Arteriální hypertenze (AH) představuje závažný zdravotní problém, který začíná v dětství a adolescenci a významně přispívá k časnému rozvoji ischemické choroby srdeční v dospělosti. Prevalence AH v dětství dosahuje přibližně 2-5 %. V dětském věku je sekundární hypertenze významně častější než v dospělosti. U dětí a adolescentů je při léčbě primární AH kladen důraz na nefarmakologická opatření. Volba vhodného antihypertenziva vychází z etiologie hypertenze a má respektovat i případné komorbidity.

Úvod a cíl: Léčba warfarinem je spojena s rizikem krvácení a trombotických příhod. Přestože je používán čím dál méně, stále si zachovává významné postavení u specifické populace pacientů. Proto je třeba hledat způsoby, jak zkvalitnit management jeho podávání. Jednou z možností je implementace farmaceuta do antikoagulačního týmu. Cílem práce je poskytnout literární přehled o roli a přínosu farmaceuta v antikoagulačním managementu warfarinu a o možnostech jeho implementace do antikoagulačního týmu. Metodika: Při vyhledávání vhodných prací byla použita bibliografická databáze PubMed s klíčovými slovy „warfarin“ a „pharmacists“ v časovém období leden 2015 až květen 2025. Byly vyřazeny metaanalýzy, přehledové práce, systematické přehledové práce a práce, které nebyly psány v angličtině. Výsledky: Na základě definovaných parametrů bylo získáno 30 prací, které se věnovaly výhradně roli farmaceuta a jeho přínosu v antikoagulační terapii warfarinem. Nejvíce publikací bylo zaměřeno na vliv farmaceuta na dosažení potřebného času v terapeutickém rozmezí, v menší míře potom na nežádoucí účinky, mortalitu, adherenci pacientů k léčbě warfarinem, náklady, spokojenost a kvalitu života pacientů, zlepšení jejich znalostí. Závěr: Farmaceut má významné postavení v týmu starajícího se o pacienty užívající warfarin. Jeho implementace přináší zlepšení kvality antikoagulačního managementu a minimalizaci rizik.

Úvod: Radiofarmakum 68Ga-PSMA-11 představuje peptid značený radionuklidem gallia-68, jehož molekulárním cílem je prostatický specifický membránový antigen (PSMA) u karcinomu prostaty. Cíl práce: Cílem této práce je popsat zkušenosti s tímto radiofarmakem z pohledu radiofarmaceutické technologie přípravy a radiofarmaceutické analýzy. Metodika: Práce sleduje a vyhodnocuje kvalitativní parametry radiofarmaka 68Ga-PSMA-11. Výsledky: Kvalitativní vlastnosti radiofarmaka 68Ga-PSMA-11 připraveného na našem pracovišti z kitů pro přípravu radiofarmaka a registrovaného radionuklidového generátoru 68Ge/68Ga jsou ve shodě s požadavky specifikace v téměř 99 %. Závěr: Vzhledem ke komerční dostupnosti tohoto peptidu v podobě kitu pro přípravu radiofarmaka a radionuklidu z radionuklidového generátoru 68Ge/68Ga je možné toto radiofarmakum snadno zajistit farmaceutickou přípravou i na pracovištích nukleární medicíny bez nutnosti splnění požadavků správné výrobní praxe.

Úvod a cíl: Sick Day Rules (pravidla pro dny nemoci) představují praktický multidisciplinární přístup, jak během akutního onemocnění pacientům doporučit dočasně upravit nebo pozastavit některé léky a předejít polékovým komplikacím, zejména akutnímu poškození ledvin. Článek má za cíl představit mezinárodní koncept Sick Day Rules a navrhuje jeho použití v tuzemské praxi. Metodika: Rešerše a analýza literatury v bibliografických databázích PubMed a Google Scholar s využitím klíčových slov zaměřených na Sick Day Rules, prevenci polékových komplikací a postupů znovunasazení léčby při akutním onemocnění. Zdroje zahrnovaly konsenzuální dokumenty, klinické přehledy a národní metodické doporučení vycházející z iniciativy Choosing Wisely. Výsledky: Byly vymezeny okolnosti, kdy je vhodné uplatnit pravidla Sick Day Rules: opakované zvracení nebo průjem se ztrátou tekutin, výrazně snížený perorální příjem a ortostatické potíže. Současně byly určeny konkrétní stavy vyžadující neodkladný kontakt se zdravotníkem. V těchto případech jsou doporučeny i následující kroky selfmonitoringu: častější sledování glykemie a ketonů v moči, dostatečná hydratace a odpovídající výživa. Dočasné pozastavení je vhodné zejména u vybraných skupin léčiv: glifloziny, metformin, léčiva působící na systém renin–angiotensin (včetně kombinace se sakubitrilem), diuretika, nesteroidní protizánětlivá léčiva a aliskiren. Inzulin a inzulínová sekretagoga se nepřerušují plošně; postup se řídí aktuální glykemií (při nízkých hodnotách dočasně omezit a doplnit sacharidy, při vysokých hodnotách přiměřeně zvýšit dávku inzulinu). Byla zároveň stanovena i pravidla pro bezpečné znovunasazení léčby po ústupu příznaků (obvykle do 24–48 hodin) a zdůrazněn význam mezioborové spolupráce, srozumitelné komunikace a edukačních materiálů pro pacienty. V české implementaci je vhodné přijmout mezinárodně sdílené a již prověřené prvky a zavést do praxe. Závěr: Sick Day Rules poskytují jednotný a použitelný rámec, který může v jasně definovaných stavech zvýšit bezpečnost léčby a snížit polékové komplikace. Systematická implementace v českém prostředí je proveditelná a přínosná, pokud je doprovázena edukací a jasnými pokyny pro znovunasazení léčiv. Literární zdroje ukazují, že pacienti upřednostňují doporučení od lékaře.

Tento článek představuje tři kazuistiky, které zdůrazňují komplexní farmakoterapeutické výzvy v klinické praxi a roli klinického farmaceuta. První případ popisuje dlouhodobou léčbu aviární mykobakteriózy (MAC - Mycobacterium avium complex) u pacientky s cystickou fibrózou. Podrobně popisuje anamnézu pacientky s multirezistentní MAC infekcí, režimy s antituberkulózní léčbou, jejich nežádoucí účinky, zdůrazňující potřebu pečlivého zvážení lékových interakcí, zejména s cystic fibrosis transmembrane conductance regulator (CFTR) modulátory. Druhá kazuistika se zaměřuje na management lékové interakce mezi rifampicinem a levothyroxinem. Popisuje pacientku s hypotyreózou, jejíž léčba levothyroxinem byla destabilizována souběžným podáváním rifampicinu, silného induktoru enzymů. Tento případ zdůrazňuje kritickou potřebu proaktivního managementu a pečlivého monitorování funkce štítné žlázy u pacientů užívajících levothyroxin i rifampicin. Třetí případ zkoumá potenciální intoxikaci mentolem a eukalyptem u pacienta, který se pokoušel přestat kouřit a konzumoval nadměrné množství mentolovo-eukalyptových pastilek. Kazuistika ilustruje, jak zdánlivě neškodné volně prodejné přípravky mohou vést k nežádoucím účinkům při konzumaci ve velkém množství, což podtrhuje důležitost podrobné dietní anamnézy. Celkově tyto kazuistiky podtrhují roli klinického farmaceuta v péči o pacienty s rizikovými léčebnými režimy, důležitost interdisciplinární spolupráce a individualizované péče při řešení lékových problémů.

Úvod: Neurodegenerativní onemocnění a periferní neuropatie sdílejí řadu společných patofyziologických mechanismů, zejména oxidační stres, zánětlivou odpověď v nervové tkáni (tzv. neurozánět) a mitochondriální dysfunkci. Přestože se liší klinickou manifestací, uplatňují se u nich obdobné terapeutické přístupy zaměřené na neuroprotekci. Cíl: Cílem této přehledové práce je shrnout současné poznatky o využití nutraceutik a vitaminové suplementace jako adjuvantních prostředků v prevenci a terapii neurodegenerativních onemocnění a periferní neuropatie. Metodika: Literární přehled byl zaměřen na studie hodnotící účinnost, mechanismy účinku, bezpečnostní aspekty a dávkování vybraných bioaktivních látek, zejména antioxidantů, fosfolipidů, nukleosidů, polyfenolů a vitaminů. Výsledky: Dostupné klinické i experimentální práce potvrzují příznivý vliv řady nutraceutik na oxidační stres, zánětlivou odpověď a mitochondriální funkci, což se může promítat do zpomalení progrese neurodegenerativních onemocnění a zlepšení periferní nervové funkce. Závěr: Nutraceutika představují perspektivní doplněk konvenční terapie neurodegenerativních onemocnění a periferní neuropatie. Přesto je nutné další klinické ověření jejich účinnosti, standardizace dávek a vyhodnocení dlouhodobé bezpečnosti.

Kašel patří mezi nejčastější symptomy, s nimiž pacienti vyhledávají lékárenskou péči. Většina případů má virovou etiologii a nevyžaduje lékařský zásah, proto má lékárník klíčovou roli v edukaci pacienta a v doporučení vhodné samoléčby. Správná diferenciace typu kašle a volba odpovídající léčby může významně zkrátit dobu trvání obtíží a předejít dalším komplikacím. U suchého kašle je vhodné krátkodobé podání antitusik, zatímco u vlhkého kašle se doporučují mukolytika nebo expektorancia. Nedílnou součástí samoléčby jsou i režimová opatření.

Vitamin C (kyselina askorbová) je vysoce ceněná bioaktivní látka s rozsáhlým využitím v dermatologii a kosmetice. Jeho hlavními účinky jsou silná antioxidační kapacita, podpora syntézy kolagenu, depigmentační účinek a zlepšení kožní bariéry. Díky těmto vlastnostem je oblíbenou složkou přípravků určených k prevenci stárnutí a korekci fotopoškození. Navzdory své biologické účinnosti představuje topické použití vitaminu C technologickou výzvu kvůli jeho nízké stabilitě a omezené schopnosti penetrace kůží. Práce shrnuje klíčové faktory ovlivňující jeho účinnost - včetně koncentrace, pH, formulace a přídavných stabilizačních látek - a představuje přístupy ke zlepšení stability a absorpce, včetně využití derivátů, pomocných látek nebo technologických postupů. Výsledkem je ucelený přehled podmínek, za kterých lze dosáhnout efektivního a bezpečného topického působení vitaminu C v kosmetických přípravcích.

Klinická studie hodnotila modifikaci endoteliální funkce a diurnálního rytmu krevního tlaku u pacientů s hypertenzí při použití kvercetinu jako cytoprotektivní složky kombinované antihypertenzní terapie.

Fenobarbital byl syntetizován německým organickým chemikem Emilem Fischerem v roce 1911. V ČR je registrován a obchodován v tabletové a injekční formě jako antiepileptikum. Přestože je fenobarbital jako hypnosedativum desítky let překonán, jako surovina pro přípravu individuálně připravovaných léčivých přípravků je stále dostupný a používán v různých obsoletních směsích. Je pravděpodobné, že si předepisující lékaři neuvědomují rizika spojená s jejich užíváním. Článek předkládá stručný farmakologický profil léčiva, uvádí v praxi nejčastěji používané magistraliter receptury, spotřeby suroviny v přípravách a rizika spojená s používáním fenobarbitalu.

Chronická spontánní kopřivka je charakterizována výsevem pomfů a/nebo angioedému trvajícího déle než 6 týdnů, výsevy mohou přetrvávat měsíce i roky. Toto onemocnění může vést k výraznému zhoršení kvality života. Dle současných mezinárodních doporučení jsou lékem první volby nesedativní H1 antihistaminika II. generace. Při nedostatečném terapeutickém efektu standardní dávky H1 antihistaminik II. generace je doporučeno navýšení až na čtyřnásobek této dávky.

Erdostein patří ke známým thiolovým mukoaktivním léčivům, jehož efektu se využívá u respiračních infekcí. V poslední době z odborných zjištění vyplývá, že efekt erdosteinu je komplexnější a může významným způsobem přispět ke zvládnutí respiračního infektu. Do popředí vystupují jeho antioxidační a protizánětlivé vlastnosti, resp. s nimi související antivirové vlastnosti, a také schopnost snižovat bakteriální přilnavost a zvyšovat účinky některých antibiotik. Erdostein představuje komplexní terapeutickou možnost jak na poli samoléčení respiračních infekcí, tak i u dalších respiračních onemocnění.

Úvod a cíl: Farmaceuti hrají důležitou roli v managementu antikoagulační léčby, proto jsou u nich zásadní dobré znalosti a sebejistota v péči o takto léčené pacienty. Cílem práce byla analýza názorů a postojů farmaceutů v České republice k přímým perorálním antikoagulanciím (DOAC), jejich vnímání benefitů a rizik DOAC a dále postavení farmaceutů v edukaci pacientů ohledně základních principů léčby DOAC v rámci výdeje v lékárnách. Metodika: On-line anonymní dotazníkové šetření provedené v roce 2021 u farmaceutů tří konkrétních Okresních sdružení lékárníků České lékárnické komory. Dotazník zahrnoval 32 otázek otevřeného a uzavřeného typu, respektive otázky pro vyjádření míry souhlasu pomocí Likertovy škály. Pro hodnocení dat byla použita deskriptivní statistika, parametrické a neparametrické testy. Výsledky: Celkem se zúčastnilo 162 farmaceutů (návratnost 14 %), z nichž 139 vydávalo v posledním roce v lékárně léčivé přípravky. Častější výdej DOAC uváděli respondenti pracující v lékárnách na poliklinice či v jiném zdravotním středisku a v nemocničních lékárnách (p 

Úvod a cíl: Léková pochybení v nemocnicích jsou stále častá a jsou významným problémem stran bezpečnosti pacientů i nákladů na zdravotní péči. Zvláště rizikové jsou injekční lékové formy. Cílem této práce bylo vypracovat aktuální přehled publikované literatury zaměřený na pochybení spojená s přípravou a podáním těchto lékových forem sestrou v nemocnicích. Metodika: Pro rešerši byly použity databáze Medline a Scopus. Byly vyhledávány práce zabývající se pochybeními při intravenózním (i. v.), intramuskulárním (i. m.) nebo subkutánním (s. c.) podání sestrou v nemocnicích, které použily metodu přímého pozorování pro sběr dat. Zahrnuty byly práce originální, systémové přehledy nebo metaanalýzy publikované v anglickém jazyce do konce roku 2022. Výsledky: Bylo nalezeno 334 prací, vstupní kritéria splnilo 21 studií, z nichž 17 bylo observačních (8 deskriptivních, 9 analytických) a 4 intervenční. Léková pochybení byla velmi častá, byly taktéž identifikovány rizikové kroky medikačního procesu a možná opatření. Závěr: Výsledky ukázaly, že proces přípravy a podání injekčních forem léčiv je velmi rizikový proces. Při poskytování zdravotní péče je třeba nastavit taková opatření, která povedou k maximální ochraně pacientů.

Článek se zabývá možnostmi perorální suplementace třech vybraných iontů - sodných, draselných a fosfátových, pomocí individuálně připravovaných léčivých přípravků. Tvoří přehled nejčastěji používaných magistraliter receptur ve Fakultní nemocnici v Motole. Zabývá se popisem dostupných surovin a teoretickou charakteristikou iontů. U vybraných receptur je uvedeno množství iontů jak v hmotnostním, tak i v molárním vyjádření. Receptury reflektují potřebu suplementace iontů ve vhodných dávkách a vhodné lékové formě podle individuálních potřeb pacientů.

Český lékopis 2023, podle kterého se závazně postupuje od 1.12.2023, je připraven podle nové koncepce vzdávání. Změna se týká pouze Speciální části Evropské části ČL, která je počínaje ČL 2023 překládána a vydávána pouze výběrově. Výběr článků provedla Lékopisná komise MZ ve spolupráci s odbornou veřejností. Obecná část Evropské části ČL a Národní část ČL je publikována kompletní.

Rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis L.) je využíván již od starověku k léčebným, kultovním i magickým účelům. S přibývajícím stresem a chorobami je dnes stále více v oblibě pro mnoho způsobů použití jak ve farmacii, tak aromaterapii a také jako koření v kuchyni nebo konzervant. Tato rostlina má mnoho zajímavých obsahových látek (např. kyselina rozmarýnová a karnosová, karnosol), jež vykazují značné množství pozitivních farmakologických účinků.

Rýma se řadí mezi běžná onemocnění, která pacient často nepovažuje za nutné konzultovat s lékařem a obrací se přímo na farmaceuta v lékárně, který je pro něj obvykle mnohem dostupnější. Rozhodně není vhodné rýmu podceňovat. Role farmaceuta v samoléčení spočívá tedy v tom pokusit se z výpovědi pacientových obtíži určit, o jaký typ rýmy se může jednat, posoudit míru závažnosti a rozhodnout se buď pro nezbytnost intervence lékařem, nebo doporučení terapeutického postupu volně prodejnými léčivými přípravky. V případě samoléčby vybrat nejvhodnější přípravek s maximálním účinkem a minimálním rizikem a vysvětlit správné zacházení s ním.

Lidskou kůži lze bezpochyby označit za největší orgán lidského těla. Tato vícevrstvá selektivně propustná tkáň chrání vnitřní orgány a další tkáně před poškozením a je v bezprostředním styku s okolním prostředím. Součástí tohoto prostředí jsou také nejrůznější látky, léčivé přípravky, zdravotnické prostředky a kosmetika. Cílem tohoto článku je poukázat na vybraná fakta týkající se stavby, významu a role lidské kůže v kontextu aplikace lokálních/zevních přípravků. Mezi klíčové faktory ovlivňující účinnost (nejen) kosmetických přípravků aplikovaných na pokožku patří kromě celkového stavu kůže (zdravá vs. nemocná) také struktura epidermis/rohové vrstvy a pH kožního povrchu.

Funkční gastrointestinální poruchy patří k nejběžnějším onemocněním. Léčba těchto potíží musí být komplexní. Základem terapie jsou režimová opatření, vhodná úprava jídelníčku, fyzioterapie a farmakoterapie. V samoléčbě mohou sehrát nezanedbatelnou úlohu i léčiva rostlinného původu.

Daprodustat, známy aj pod obchodným názvom DUVROQ, je malá molekula vyvinutá spoločnosťou GlaxoSmithKline, ktorá sa stala nádejným liečivom v oblasti liečby anémie u pacientov s chronickým ochorením obličiek. Daprodustat patrí do skupiny liečiv nazývaných inhibítory prolylhydroxylázy hypoxiou-indukovateľného faktora. Tieto liečivá zasahujú do regulácie erytropoetínu, ktorý je kľúčovým faktorom pri tvorbe červených krviniek. Liečivo bolo schválený v Japonsku v júni 2020 a klinické štúdie s ním prebiehajú vo viacerých krajinách po celom svete, kde sa zameriavajú na hodnotenie účinnosti a bezpečnosti v rôznych populáciách pacientov s chronickým ochorením obličiek.

Cestování do zahraničí s sebou nese riziko výskytu cestovatelských průjmů, které postihují 20 až 50 % jedinců. Tento článek se zaměřuje na definici, klasifikaci, epidemiologii, etiologii, prevenci a management léčby cestovatelských průjmů. Popisuje také doporučení pro pacienty cestující do rizikových oblastí, která může využít farmaceut při poradenské činnosti v lékárně.