Kyselina ursodeoxycholová (UDCA) je hydrofilní, netoxická žlučová kyselina, která představuje zlatý standard v léčbě řady cholestatických a hepatobiliárních onemocnění. Její terapeutický přínos spočívá v komplexním pleiotropním mechanismu účinku, zahrnujícím cytoprotekci hepatocytů a cholangiocytů, stimulaci hepatobiliární sekrece, antiapoptotické působení a imunomodulační efekty. Tento článek podrobně shrnuje farmakologické vlastnosti UDCA a její racionální klinické využití v hlavních indikacích, jako jsou primární biliární cholangitida (PBC), primární sklerotizující cholangitida (PSC), disoluce cholesterolových žlučových kamenů, reaktivní gastritida při duodenogastrickém refluxu a intrahepatální cholestáza v těhotenství (ICP). Dále se zaměřuje na bezpečnostní profil UDCA, včetně její velmi dobré tolerance, závislosti průjmu na dávce a potvrzené bezpečnosti užívání v těhotenství a při kojení, což z ní činí klíčové léčivo v hepatologii.

Sezónní alergická rinitida (SAR) je časté chronické zánětlivé onemocnění nosní sliznice, které významně ovlivňuje kvalitu života pacientů a představuje rizikový faktor rozvoje astmatu. Lékárna bývá často prvním místem kontaktu pacienta se zdravotnickým systémem, což staví farmaceuta do klíčové role při časné identifikaci onemocnění, doporučení vhodné samoléčby a rozpoznání situací vyžadujících lékařské vyšetření. Článek shrnuje současná doporučení pro léčbu sezónní alergické rinitidy se zaměřením na racionální stupňování samoléčby v lékárně a poskytuje praktická vodítka pro farmaceutickou praxi.

Atrasentan, selektivní antagonista endotelinového receptoru ET_A, je novou potencionální molekulou v léčbě proteinurických glomerulopatií, zejména IgA nefropatie. Současné studie potvrzují jeho benefit na snížení proteinurie. V kombinaci v současnosti používanými renoprotektivními léčivy atrasentan může významně přispět ke snížení renálního poškození, a tím ke zpomalení progrese chronického onemocnění ledvin.

Tirzepatid je určen k terapii diabetes mellitus 2. typu a/nebo obezity jako první duální agonista receptorů pro glukózo-dependentní inzulinotropní peptid (GIP) a glukagon-like peptid-1 (GLP-1). Současná analýza dostupných klinických dat prokazuje výjimečnou účinnost tirzepatidu v oblasti glykemické kontroly s průměrným poklesem HbA_1c o 20,4-28,2 mmol/mol v závislosti na dávce a délce léčby. Redukce tělesné hmotnosti dosahuje hodnot 15,0-20,9 % při 72 týdnech terapie, přičemž účinek je dávkově závislý. Mechanismus účinku zahrnuje zlepšení inzulinové senzitivity, zpomalení gastrického vyprazdňování a modulaci centrálních regulačních center pro příjem potravy. Bezpečnostní profil je charakterizován především gastrointestinálními nežádoucími účinky s mírou přerušení léčby 4-10 %. Tirzepatid vykazuje též příznivé účinky na kardiovaskulární rizikové faktory včetně lipidového profilu a protizánětlivých biomarkerů. Pro optimalizaci terapeutických výsledků je klíčová strategie postupného navyšování dávky a individualizace léčby dle klinického stavu pacienta.

Cestování může být spojeno s různými zdravotními obtížemi způsobenými změnou prostředí, stravy nebo klimatu. Správně vybavená cestovní lékárnička proto představuje důležitý prostředek první pomoci při drobných poraněních i běžných zdravotních potížích. Tento článek shrnuje základní doporučené vybavení cestovní lékárničky a faktory, které je vhodné při jejím sestavování zohlednit.

Tinea pedis (atletická noha) představuje povrchovou mykotickou infekci kůže způsobenou dermatofyty, nejčastěji antropofilním dermatofytem Trichophyton rubrum. Klinicky se projevuje zejména deskvamací, erytémem a tvorbou ragád, přičemž může nabývat tří základních forem: interdigitální, plantární a vezikulobulózní. Infekce bývá provázena mírným pruritem; při vzniku ragád se často přidávají pálení a bolest. Macerace, ragády a deskvamace stratum corneum v meziprstních prostorech mohou zároveň sloužit jako vstupní brány pro β-hemolytické streptokoky, což zvyšuje riziko rozvoje erysipelu. Další komplikací je možnost šíření infekce na nehty, ruce, třísla či jiné části těla. Tinea pedis je primárně indikována k lokální antimykotické terapii. Mezi volně prodejná antimykotika patří zejména imidazoly, allylaminy, thiokarbamáty a deriváty kyseliny undecylenové. Na základě analýzy klinických studií byla porovnána jejich účinnost i délka léčby.

Cíl: Cílem studie je odůvodnit vývoj perorální lékové formy na bázi API dimethylammoniové soli 3-methyl-2-(2-((E)-styryl)chinazolin-4-ylthio)butanoátu pro potřeby vojenské medicíny. Tato látka vykazuje výrazný antioxidační a hepatoprotektivní účinek. Současně byly hodnoceny fyzikálně-chemické vlastnosti molekuly a její disociační konstanta. Metody: K výpočtu lipofility, fyzikálně-chemických parametrů a ADME vlastností bylo použito počítačové modelování v nástroji SwissADME. Léčebný potenciál byl hodnocen podle Lipinského pravidla pěti. Konduktometrické studie roztoků API v koncentračním rozmezí 0,0625–0,5 mol·L-1 byly provedeny za účelem stanovení měrné vodivosti (χ), molární vodivosti (Λ), mezní molární vodivosti (Λ₀), stupně disociace (α) a disociační konstanty (7,45 × 10-8 – 9,2 × 10-8). Hodnota pKa (7,13) byla použita pro určení optimálního pH absorpce. Výsledky: Analýza ADME prokázala vysokou gastrointestinální absorpci a přiměřenou rozpustnost, což podporuje možnost perorálního podání. Konduktometrická měření potvrdila, že API je slabý elektrolyt se stupněm disociace rostoucím při snižování koncentrace. Hodnota pKa ukazuje na preferenční absorpci v neutrálním až mírně alkalickém prostředí tenkého střeva. Vzhledem k prokázané farmakologické aktivitě je látka perspektivní pro vývoj tablet nebo kapslí určených jak pro vojenské, tak klinické využití. Závěr: Získané výsledky podporují vývoj gastrorezistentní perorální lékové formy, která zajistí stabilitu API v kyselém prostředí žaludku a efektivní absorpci ve střevě. Taková forma je zvláště vhodná pro vojenskou medicínu díky dobré stabilitě, snadné přenositelnosti a využitelnosti jak v urgentní, tak rehabilitační péči.

Cieľom práce bolo vyhodnotiť spotrebu antibiotík v sektore ambulantnej starostlivosti na Slovensku v roku 2020 v porovnaní s rokom 2019 a vypočítať ukazovatele kvality ambulantného používania antibiotík v sledovanom období. Zdrojom informácií za rok 2020 o spotrebe antibiotík (ATC skupina J01) sú údaje o výdaji liekov, ktoré boli čerpané z NCZI. Hlavným ukazovateľom popisujúcim spotrebu antibakteriálnych liečiv na systémové použitie je počet DDD na 1000 obyvateľov za deň (DID). Ako zdroj spotreby antibiotík boli za rok 2019 použité údaje z Európskeho systému dohľadu, ktorý poskytlo Slovensko a vydalo ho Európske centrum pre ochranu pred chorobami. Najčastejšie užívanými antibakteriálnymi liečivami na systémové použitie v ambulantnej starostlivosti v roku 2020 boli iné betalaktámové antibiotiká (J01D), makrolidy, linkozamidy a streptogramíny (J01) a betalaktámové antibiotiká, penicilíny (J01C), s hladinami 3,30 DID, 3,30 DID a 3,27 DID, v uvedenom poradí. Pozorovali sme úrovne spotreby 1,66 DID pre tetracyklíny (J01A), 1,14 DID pre chinolónové antibiotiká (J01M), 0,41 DID pre sulfónamidy a trimetoprim (J01E), 0,07 DID pre iné antibakteriálne liečivá (J01X) a 0,01 DID pre ostatné antibiotiká (J01B, J01G a J01R kombinácie). Celkovo sa spotreba antibiotík v sektore ambulantnej starostlivosti na Slovensku počas pandémie COVID-19 v roku 2020 v porovnaní s rokom 2019 výrazne zmenila.

Periferní neuropatie představuje jedno z nejčastějších neurologických onemocnění periferního nervového systému. Dle současných statistik postihuje 2,4 % české populace, s věkem pak její prevalence dále narůstá. Možnosti její léčby jsou do značné míry omezené a její účinnost i tolerance farmakoterapie pacientem individuální. Nadějnou možnost prevence a využití v adjuvantní terapii u pacientů trpících tímto onemocněním představují neurotropní vitaminy, které podporují funkci neuronů a přispívají k jejich ochraně a regeneraci. Přesto, že diagnostika i léčba periferní neuropatie patří do rukou lékaře, role farmaceuta může být klíčovou nejen v oblasti zajištění účinné a bezpečné farmakoterapie a adherence k ní, ale rovněž v záchytu u rizikových osob navštěvujících lékárny. Primárním cílem článku je proto seznámit čtenáře s významem neurotropních vitaminů v prevenci a adjuvantní terapii periferní neuropatie a rolí farmaceuta v péči o pacienty trpící tímto onemocněním.

Úvod a cíl: Polékové hospitalizace představují významnou zátěž pro zdravotnictví. Cílem studie bylo určit prevalenci polékových hospitalizací a identifikovat léčiva a klinické projevy spojené s polékovými hospitalizacemi u pacientů přijatých k hospitalizaci cestou oddělení urgentní medicíny. Metodika: Tato průřezová studie zkoumala neplánované hospitalizace ve Fakultní nemocnici Hradec Králové cestou Oddělení urgentní medicíny mezi srpnem a listopadem 2018. Údaje byly získány z elektronické zdravotní dokumentace. Metodika identifikace polékových hospitalizací byla založena na doporučeném postupu evropského projektu OPERAM. Článek se zaměřuje na podskupinu manifestovaných lékových problémů týkajících se bezpečnosti farmakoterapie. Výsledky: Z celkového počtu 1252 analyzovaných hospitalizací bylo identifikováno 145 polékových. Prevalence polékových hospitalizací byla 12 % (95% interval spolehlivosti 10–13). V 62 % případů představovala léčiva pouze přispívající příčinu hospitalizace. Nejčastějšími skupinami léčiv, které vedly k polékovým hospitalizacím, byly antitrombotika, cytostatika, diuretika a kortikosteroidy pro systémovou aplikaci. Nejčastější příčinou polékových hospitalizací bylo gastrointestinální krvácení. Potenciální preventabilita polékových hospitalizací byla 34 %. Závěr: Polékové hospitalizace zůstávají relativně časté, přičemž části z nich lze potenciálně předejít. Ke zvýšení bezpečnosti pacientů může díky detekci lékových problémů a návrhu opatření pro minimalizaci rizik přispívat farmaceut.

Táto štúdia poskytuje nové empirické dôkazy o zmenách v intenzite konkurencie a štruktúre trhu lekární po deregulácii vstupných podmienok. Štúdia skúma vývoj maloobchodného trhu lekární v Portugalsku, ktorý prešiel regulačnými zmenami v rokoch 2004 a 2007. V dôsledku týchto zmien boli predaj voľne predajných liekov a vlastníctvo lekární liberalizované, avšak obmedzenia vstupu súvisiace s veľkosťou trhu a umiestnením nových lekární ostali v platnosti v nezmenenej podobe.
Empirická stratégia vychádza z modelov vstupu, ktoré umožňujú porovnanie nevyhnutnej veľkosti trhu pre vstup tej-ktorej lekárne na trh pred a po zmenách v regulácii. Takéto porovnanie umožňuje zistiť, či sa konkurencia zintenzívnila s deregulovanými OTC liekmi.
Zo štúdie vyplynuli tri hlavné zistenia. Po prvé, nevyhnutná veľkosť trhu sa znížila bez ohľadu na počet lekární na tomto trhu, čo naznačuje, že priestor na realizáciu ziskov je širší ako pred dereguláciou. Po druhé, hoci vstupné prahy mali nižšiu hodnotu, ich relatívny nárast s každým ďalším konkurentom vstupujúcim na trh bol v roku 2020 strmší ako v roku 2004, čo naznačuje zintenzívnenie cenovej konkurencie. Po tretie, súčasné pravidlo 3500 pacientov na lekáreň je pravdepodobne príliš reštriktívne a lekárne by sa vedeli presadiť aj na menších trhoch.

Akné je multifaktoriální zánětlivé onemocnění kůže postihující nejčastěji adolescenty, může však přetrvávat až do dospělosti. Cílem léčby je zlepšit dermatologický stav pacienta a zvýšit celkovou kvalitu života. Farmaceuti hrají velmi důležitou roli v péči o pacienty s akné a tento přehledový článek představuje možnosti farmaceutické péče o tyto pacienty. Farmaceuti mohou identifikovat pacienty s různými formami akné, zapojit se do prevence akné včetně úprav životního stylu, a přispět k optimalizaci výběru a užívání vhodné farmakoterapie doplněné o nefarmakologická opatření dle konkrétních specifik pacientů. Pilířem v léčbě akné je lokální farmakoterapie, kdy volně prodejné přípravky obsahující benzoylperoxid nebo kyselinu azelaovou mohou být doporučeny pro mírné až středně těžké formy akné. U středně těžkých a těžkých forem akné jsou předepisovány retinoidy nebo jejich kombinace s antibiotiky. Při neúčinnosti či rezistenci k lokální léčbě přichází v úvahu systémová léčba zahrnující mimo jiné perorální antibiotika nebo isotretinoin. Farmaceuti se tak uplatňují v maximalizaci účinku a minimalizaci rizik těchto léčiv a v neposlední řadě edukují pacienty, jak správně pečovat o pleť pomocí tzv. dermokosmetiky, která je v předloženém článku vymezena.

Bolest je jedna z nejčastějších zdravotních obtíží, se kterou se pacienti vydávají vyhledat pomoc do lékáren. Lékárníci i farmaceutičtí asistenti jakožto nejdostupnější zdravotničtí pracovníci s rozsáhlými farmakoterapeutickými znalostmi mohou v lékárně doporučit na základě pečlivého zhodnocení potíží pacienta a dalších faktorů správný léčebný postup pro daný typ bolesti v rámci samoléčby, včetně nefarmakologických možností. Tento článek shrnuje zejména aktuálně dostupné možnosti farmakologického ovlivnění bolesti prostřednictvím volně prodejných léčivých přípravků, v některých případech doplněné o vhodná nefarmakologická opatření s důrazem na racionální přístup k terapii i v kontextu bezpečnosti léčby (nežádoucí účinky, dávkování). Cílem článku je poskytnout čtenářům přehled léčebných modalit a návod na přístup k mírnění všech typů bolesti dle medicíny založené na důkazech, se kterými se v rámci samoléčení v lékárně mohou setkat.

Úvod a cíl: Chronická obstrukční onemocnění plic, mezi která patří bronchiální astma a chronická obstrukční plicní nemoc, se mimo jiné vyznačují nedostatečnou adherencí k inhalační technice. Hodnocení inhalační techniky a následná opakovaná edukace pacienta by měly být běžnou součástí managementu terapie. Cílem předkládaného článku bylo na základě rešerše literatury podat přehled nástrojů, které jsou využívány k hodnocení inhalační techniky u pacientů s chronickým obstrukčním onemocněním plic, a dále podrobněji analyzovat jednotlivé dotazníky/kontrolní listy (z anglického checklist) specifické pro skupinu inhalátorů či pro konkrétní typ inhalátoru. Metodika: Pro rešerši byla použita bibliografická databáze PubMed. Zařazeny byly původní práce v českém, anglickém, německém a francouzském jazyce publikované v období 2014–2023, které se zaměřovaly na hodnocení inhalační techniky u pacientů s chronickým obstrukčním onemocněním plic. Výsledky: Vstupní kritéria splnilo 66 studií, z nichž 49 studií hodnotilo inhalační techniku pomocí jednotlivých dotazníků/kontrolních listů, 10 studií pomocí elektronických monitorovacích zařízení, 7 studií pomocí TAI-12 (Test of the Adherence to Inhalers) a 1 studie pomocí Vitalografu AIMTM (Aerosol Inhalation Monitor). V některých pracích byla použita kombinace výše uvedených metod. Závěr: Dominantní postavení v hodnocení inhalační techniky zaujímalo použití jednotlivých dotazníků/kontrolních listů, jejichž reprodukovatelnost je omezená vzhledem k jejich různorodosti a nejednotné terminologii. Pro sjednocení hodnocení inhalační techniky ve výzkumu i klinické praxi je žádoucí zavést jednoduchý validovaný nástroj použitelný pro všechny typy inhalačních systémů.

Poradenství při samoléčení lehkých zdravotních obtíží je jednou z dominantních složek farmaceutické péče zejména v lékárenské praxi. Bolest v krku je velmi častým důvodem pro návštěvu lékárny. Dle aktuálních světových poznatků je největším úskalím managementu léčby bolesti v krku spolehlivé roztřídění pacientů na nekomplikované a potenciálně komplikované případy, které by mělo ideálně proběhnout na úrovni předlékařské péče, tedy v lékárně. Za tímto účelem bylo v článku představeno praktické využití algoritmu pro samoléčení při řešení bolesti v krku. Zavedení systematického přístupu do běžné farmaceutické praxe by mohlo přispět k zefektivnění poskytované farmaceutické péče a snížení rizika opomenutí varovných symptomů. Článek dále poskytuje přehled volně dostupných terapeutických možností bolesti v krku.

Úvod a cíl: Chronická obstrukční onemocnění plic, mezi která patří bronchiální astma a chronická obstrukční plicní nemoc, se mimo jiné vyznačují nedostatečnou adherencí k inhalační technice. Hodnocení inhalační techniky a následná opakovaná edukace pacienta by měly být běžnou součástí managementu terapie. Cílem předkládaného článku bylo na základě rešerše literatury podat přehled nástrojů, které jsou využívány k hodnocení inhalační techniky u pacientů s chronickým obstrukčním onemocněním plic, a dále podrobněji analyzovat jednotlivé dotazníky/kontrolní listy (z anglického checklist) specifické pro skupinu inhalátorů či pro konkrétní typ inhalátoru. Metodika: Pro rešerši byla použita bibliografická databáze PubMed. Zařazeny byly původní práce v českém, anglickém, německém a francouzském jazyce publikované v období 2014–2023, které se zaměřovaly na hodnocení inhalační techniky u pacientů s chronickým obstrukčním onemocněním plic. Výsledky: Vstupní kritéria splnilo 66 studií, z nichž 49 studií hodnotilo inhalační techniku pomocí jednotlivých dotazníků/kontrolních listů, 10 studií pomocí elektronických monitorovacích zařízení, 7 studií pomocí TAI-12 (Test of the Adherence to Inhalers) a 1 studie pomocí Vitalografu AIMTM (Aerosol Inhalation Monitor). V některých pracích byla použita kombinace výše uvedených metod. Závěr: Dominantní postavení v hodnocení inhalační techniky zaujímalo použití jednotlivých dotazníků/kontrolních listů, jejichž reprodukovatelnost je omezená vzhledem k jejich různorodosti a nejednotné terminologii. Pro sjednocení hodnocení inhalační techniky ve výzkumu i klinické praxi je žádoucí zavést jednoduchý validovaný nástroj použitelný pro všechny typy inhalačních systémů.

S rostoucí prevalencí alergických onemocnění roste i poptávka po bezpečných a účinných možnostech samoléčby. Hlavním cílem článku je představit různé možnosti samoléčby volně prodejnými přípravky a rozlišení varovných příznaků. Léčivé přípravky dostupné bez lékařského předpisu obsahují antihistaminika k lokální nebo systémové aplikaci a glukokortikoidy k lokální aplikaci. Samoléčba je vhodná ke krátkodobému managementu méně závažných akutních příznaků alergií.

Průjem je častý symptom, který je u značné části pacientů vhodný k samoléčení. Cílem sdělení bylo shrnout aktuální poznatky a terapeutické možnosti týkající se řešení průjmu v rámci samoléčení s důrazem na aktivní roli farmaceuta nebo farmaceutického asistenta. V rámci maximalizace účinku by měla být pacientovi doporučena nejvhodnější terapeutická alternativa v závislosti na charakteristice průjmu a s ohledem na specifika a preference pacienta, současně se je třeba zaměřit na vhodné dávkování, frekvenci a způsob užívání daného přípravku. Preferovány by měly být léčivé přípravky dostupné bez lékařského předpisu před ostatními kategoriemi přípravků a zapomínat by se nemělo na rehydrataci a realimentaci. Z minimalizace rizik je nezbytné věnovat pozornost tzv. varovným symptomům, u nichž není samoléčení bez konzultace s lékařem doporučeno. V souvislosti s terapeutickými alternativami průjmu je třeba věnovat pozornost kontraindikacím, lékovým interakcím a případným pochybením při jejich užívání či uchovávání.

V praxi se poměrně běžně setkáváme s pacienty, kteří do lékárny přicházejí kvůli potížím spojeným s chronickým žilním onemocněním. Stěžují si například na pocit těžkých nohou, mravenčení, bolest či otok dolních končetin. Chronické žilní onemocnění bývá často podceňováno, přestože může významně snižovat kvalitu života a přinášet další komplikace. Je tedy důležité s léčbou začít co nejdříve, protože terapie počátečních stadií bývá účinnější a nákladově efektivnější v porovnání s léčbou již pokročilejších stavů. Vzhledem k tomu, že tíže symptomů ne vždy koreluje s mírou postižení žilního systému, je vhodné, aby i pacient s nevýraznými problémy zkonzultoval svůj stav s lékařem. Konzervativní léčba se skládá ze tří vzájemně se doplňujících složek - kompresní terapie, režimových opatření a farmakoterapie. Vedle konzervativního přístupu jsou i chirurgické metody, které jako jediné dokáží odstranit příčinu onemocnění. Jejich nevýhodou jsou ale poměrně časté recidivy. Cílem článku je seznámit čtenáře s problematikou chronického žilního onemocnění a uvést nástroje, kterými pacientovi můžeme pomoci v lékárně. Jedná se především o výběr vhodné kompresní pomůcky, úpravu životního stylu a doporučení léčivého přípravku dostupného bez lékařského předpisu.

Ve dnech 22. a 23. listopadu 2024 proběhlo v Mikulově XXVI. sympozium klinické farmacie René Macha. Z jeho programu bylo vybráno několik sdělení a jejich detaily budou přiblíženy čtenářům České a slovenské farmacie.

Na téma přednášky PharmDr. MVDr. Vilmy Vranové, Ph.D. v rámci webináře ČLnK 14. 1. 2025 zpracovala MUDr. Andrea Skálová. Klasickým způsobem terapie respiračních onemocnění virového původu je symptomatická léčba, jinou cestu nabízí posílení vlastních obranných systémů. Včasný zásah pomocí posílením nespecifické imunity může zmírnit průběh onemocnění, zkrátit jeho dobu a urychlit rekonvalescenci. Extrakt z Pelargonium sidoides EPs® 7630 svým imunomodulačním působením zvyšuje obranyschopnost dýchacích cest, urychluje regeneraci postižených sliznic a zkracuje tak dobu onemocnění.

Gastrointestinální nežádoucí účinky jsou u pacientů s nádorovým onemocněním běžné a mohou být facilitovány i samotným onemocněním. Zhoršují kvalitu života, mohou vést k předčasnému ukončení terapie, a tím nepříznivě ovlivnit výsledky léčby. V krajním případě mohou vést dokonce k úmrtí pacienta. Onkologická terapie doznala v posledních dekádách podstatných změn. Objevila se řada nových terapií, bohužel však tyto přístupy přinesly také nové, dříve nevídané spektrum nežádoucích účinků. První samostatná část tohoto článku se věnovala průjmu, obstipaci, mukozitidě a anorexii. Tato druhá část probírá nevolnost, zvracení a imunitně podmíněné gastrointestinální nežádoucí účinky protinádorové chemoterapie a imunoterapie a diskutuje vhodný management těchto komplikací.

Kovalentní léčiva jsou látky schopné tvořit reverzibilní nebo ireverzibilní kovalentní vazbu s makromolekulárním cílem v organismu. Navzdory riziku nežádoucích reakcí organismu se design takových látek stal trendem posledních dvou desetiletí. V článku jsou shrnuta léčiva působící kovalentním mechanismem z různých indikačních skupin a eventuálně doplněna odkazem na krystalografickou strukturu v databázi Protein Data Bank. Dále jsou diskutovány výhody i nevýhody použití kovalentních léčiv.

V lednu 2025 uplynulo 103 let od okamžiku, kdy injekce inzulinu zachránila život prvnímu pacientovi s diabetem mellitem 1. typu. Cílem článku je seznámit čtenáře s aktuální inzulinoterapií, která je nezbytnou léčebnou modalitou u pacientů s diabetem 1. typu, ale i u mnoha pacientů s ostatními typy diabetu mellitu. Současná léčba pacientů s diabetem 1. typu spočívá v používání inzulinových analog 2. generace, a to buď rychlých v inzulinových pumpách, které dnes mají již i funkci tzv. hybridní uzavřené smyčky, nebo pacienti aplikují rychlý analog v kombinaci s bazálním analogem inzulinovými pery. Standardem se stala úprava dávek inzulinu podle dat z glukózových senzorů. I pacienti s diabetem 2. typu užívají moderní inzulinoterapii. Zvlášť oni mohou profitovat z léčiv, kde je kombinován bazální inzulinový analog s GLP-1 receptorovým agonistou. Do klinické praxe se již navíc blíží bazální inzulinová analoga 3. generace s aplikací jen jednou týdně. To může významně pomoci zjednodušit logistiku inzulinoterapie, a tím i zlepšit adherenci alespoň určitých skupin pacientů k léčbě.

Symptomy dolních cest močových (LUTS) představují širokou jednotku s multifaktoriální etiologií, léčba tedy není jednotná. U většiny nemocných s LUTS je farmakoterapie účinnou možností, jak tyto symptomy ovlivnit a zlepšit tak kvalitu života nemocných. K dispozici máme přípravky z více lékových skupin, které lze k dosažení co nejlepšího léčebného efektu účinně kombinovat. Následující text nabízí přehled aktuální farmakoterapie LUTS.

Úvod: Cytotoxická léčiva (cytostatika) hojně používaná v léčbě nejen nádorových onemocnění, jsou látky s potenciálně nebezpečnými vlastnostmi pro zdravotnický personál. Dlouhodobá každodenní expozice cytostatikům je spojena s možným projevem jejich genotoxických, karcinogenních a teratogenních účinků. Manipulace s těmito léčivy (při příjmu, skladování, přípravě, balení, přepravě, aplikaci) může vést ke kontaminaci pracoviště a tedy k expozici přítomného zdravotnického personálu. Cíl: Cílem naší práce bylo navrhnout dle dosavadních výsledků a zkušeností získaných z dlouhodobého monitoringu limitní prahovou hodnotu pro povrchovou kontaminaci cytotoxickými léčivy. Metodika: V rámci dlouhodobého monitoringu (2008–2021) povrchové kontaminace cytostatiky v lékárnách a nemocnicích České a Slovenské republiky byla sledována přítomnost osmi léčiv (cyklofosfamid, ifosfamid, methotrexát, irinotekan, paklitaxel, fluorouracil, gemcitabin a platina jako zástupce platinových cytostatik – oxaliplatiny, karboplatiny, cisplatiny). Vzorky byly odebrány pracovníky jednotlivých zdravotnických zařízení a povrchová kontaminace vyhodnocena Výzkumným centrem RECETOX Masarykovy univerzity Brno pomocí kapalinové chromatografie s tandemovou hmotnostní spektrometrií a hmotnostní spektrometrií s indukčně vázaným plazmatem. Výsledky: V rámci naší studie byla vyhodnocena povrchová kontaminace cytostatiky ve 40 lékárnách (N = 1 277 vzorků) a 43 nemocnicích (N = 946 vzorků). Na základě získaných výsledků a v souladu se současně známými poznatky navrhujeme hraniční prahovou hodnotu 100 pg/cm2 jako limitní hodnotu přípustné kontaminace cytostatiky pro většinu prostor v lékárnách a nemocnicích (příjem, skladování, balení, přeprava, aplikace). Odlišně je třeba vnímat na jedné straně kontaminaci v prostorech izolátorů, kde se cytostatika v kontrolovaném prostředí a za využití účinných ochranných prostředků připravují a kde lze tedy jejich zvýšenou přítomnost „očekávat“, a na straně druhé pak prostory v administrativním zázemí a denních místnostech, kde se žádné ochranné pomůcky nepoužívají a kontaminace by tak měla být naopak nulová. Závěr: Znalost úrovně kontaminace ve zdravotnických zařízeních pracujících s cytotoxickými léčivy pomáhá nastavit pracovní procesy tak, aby bylo pracovní prostředí pro zaměstnance bezpečné. Důležitým nástrojem je pravidelný monitoring. Návrh hodnoty 100 pg/cm2 jako expozičního hygienického limitu představuje první krok na cestě k implementaci povinného monitoringu do národní legislativy.

CAR-T terapie využívá a posouvá schopnosti lidského imunitního systému napadat nádorové buňky. Lze ji v České republice v současné době podávat pouze ve specializovaných léčebných centrech, která musí být schopna zajistit odběr T lymfocytů, jejich odeslání k výrobě přípravku, následné podání CAR-T přípravků a také rozpoznání, monitorování a zvládání případných nežádoucích účinků léčby (1). Cílem tohoto sdělení je zdůraznit roli nemocničních farmaceutů, kteří jsou klíčoví pro správné zacházení s těmito vysoce specializovanými přípravky. Vzhledem k náročnosti manipulace a vysoké ceně těchto přípravků je nutné mít veškeré kroky standardizované a zdokumentované. Nemocniční farmaceuti jsou v nemocnicích garanty správného zacházení se všemi léčivými přípravky a hrají důležitou roli v managementu CAR-T terapií. Aktivně se podílí nejen na zajištění CAR-T přípravků pro zdravotnická zařízení, ale i na řešení nesrovnalostí a závad spojených s jejich aplikací. Péče o pacienty je komplexní a je založena na multioborové spolupráci zdravotníků, ve které mají své místo i nemocniční farmaceuti.

Pro zachování kvality používaných zdravotnických prostředků a diagnostických zdravotnických prostředcích in vitro při poskytování zdravotní péče je jedním z důležitých faktorů i plnění podmínek pro jejich skladování stanovené výrobcem. Po poskytovatelích zdravotních služeb je vyžadováno dodržování správné skladovací praxe, která je kontrolována ze strany Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Cílem tohoto článku je seznámení se s požadavky správné skladovací praxe, které jsou vyžadovány a kontrolovány ze strany regulačního orgánu.

Komáři, klíšťata a různé další druhy obtěžujícího hmyzu jsou často přenašeči i závažných a život ohrožujících chorob, z tohoto důvodu je vhodné se proti nim chránit. Účinnou ochranou jsou repelenty. Cílem tohoto článku je seznámení s látkami nejčastěji používanými v repelentech, upozornění na jejich správné používání a získání přehledu o přípravcích používaných v ČR. Repelenty obsahující DEET, icaridin, IR3535 a citriodiol jsou při správném používání účinnými a bezpečnými prostředky ochrany proti hmyzu.

Významným faktorem rozvoje rakoviny kůže a předčasného stárnutí kůže je nepříznivý vliv ultrafialového (UV) záření. Důležitý je proto vhodný způsob ochrany před UV částí slunečního spektra. Nejvyšší endogenní riziko je u lidí fototypu I a II.