V rámci samoléčení běžných urologických obtíží je farmaceut či farmaceutický asistent v lékárně často prvním zdravotníkem, na kterého se pacient obrací. Na základě rozhovoru s pacientem je třeba získat odpovídající informace směřující k odlišení symptomů a stavů vhodných k samoléčení a naopak situací, kdy je nutné doporučit návštěvu lékaře. První kontakt pacienta se zdravotníky v lékárně může také přispět k odhalení závažnějšího onemocnění. Článek zpracovává možnosti farmaceutické péče o pacienta s běžnými urologickými obtížemi a požadavkem doporučení k samoléčení, se zaměřením na pochopení jednotlivých symptomů, jejich rozlišení, principy samoléčení a identifikaci situací k samoléčení nevhodných.

Predložená práca nadväzuje na publikované prehľady o použitých látkach v lokálnej, celkovej inhalačnej a v intravenóznej anestézii. Pri týchto druhoch anestézie sa iba zriedka používa jedna látka, pretože táto nedokáže vyvolať anestéziu bez vážneho ohrozenia hemodynamických resp. respiračných funkcií, zhoršenia operačných podmienok alebo oddialenia pooperačnej rekonvalescencie. Z toho dôvodu sú štandardnou súčasťou anestézie (okrem v predchádzajúcich prehľadoch uvedených anestetík) aj ďalšie látky (benzodiazepíny, opioidné analgetiká, agonisty presynaptických α2-adrenergických receptorov a periférne myorelaxanciá), ktoré môžu zlepšiť profil jednotlivých anestetík. Každá spolupodávaná látka svojim charakterom by mala mať vplyv na vlastnosti použitých anestetík. V prehľade je charakteristika jednotlivých skupín spolupodávaných látok s ich chemickou štruktúrou, chemickým IUPAC názvom a farmakologickým a farmakokinetickým profilom. Spolupodávané látky sú usporiadané do skupín podľa ich štruktúry resp. farmakologického účinku a venovaná je pozornosť aj ich stereochémii (prítomnosť stereogénneho centra, stoličkovej formy u cyklických systémov).

Účelem studie bylo zjistit míru vlivu prvků systému marketingové komunikace na spotřebitelské preference farmaceutických produktů a loajalitu spotřebitelů léčiv k lékárnám v podmínkách stanného práva s dalšími doporučeními pro řízení lékáren v době války. Z výsledků studie vyplynulo, že výběr lékárny pacienta pro čerpání lékárenské péče je do značné míry ovlivněn následujícími faktory: výhodná poloha lékárny k místu bydliště; dostupné ceny potřebných léků a úroveň fyzické dostupnosti léků, která odpovídá všem potřebám pacienta. Mezi zdroji informací, které ovlivňují výběr léků, 75 % respondentů uvedlo doporučení či recepty lékaře, doporučení lékárníka – 46,7 %, 9,8 % – reklamní produkty. Největší negativní emoce vyvolávají fronty, neodborná péče a vtíravý způsob komunikace lékárníka. V podmínkách stanného práva lidé věnují pozornost reklamě, která pomáhá zorientovat se v potřebných farmaceutických produktech a také posoudit jejich ekonomickou dostupnost v konkrétním okamžiku. Vedení lékáren proto musí zaměřit pozornost a zdroje na budování jasných komunikačních vazeb s pacienty pomocí informačních a referenčních digitálních technologií.

Pozadí: Elektronické recepty (e-recepty) představují klíčový prvek digitální transformace ukrajinského zdravotnického systému. Jejich zavádění a míra využívání se však výrazně liší v závislosti na odbornosti lékaře, délce praxe a typu lokality. Tato studie je relevantní vzhledem k potřebě empirické analýzy těchto rozdílů za účelem zlepšení systému e-receptů a zvýšení jeho celkové efektivity. Cíl: Zhodnotit dopad e-receptů na pracovní proces lékařů různých specializací a identifikovat vzorce spojené s místem výkonu praxe, odbornými zkušenostmi a lékařskou specializací. Metody: Studie je založena na online dotazníkovém šetření 86 lékařů ze státních a obecních zdravotnických zařízení, uskutečněném v období od dubna 2024 do dubna 2025. Pro analýzu dat byly použity deskriptivní statistiky, chí-kvadrát testy pro zjištění souvislostí a výpočet průměrů s 95% intervaly spolehlivosti. Výsledky: Praktici a lékaři rodinné medicíny častěji využívali e-recepty, zejména v dálkové formě (82,1 % vs. 26,7 % mezi odbornými specialisty; χ² = 23,4; p < 0,001). Nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly v předepisování antibiotik (χ² = 0,74; p = 0,389) ve srovnání s jinými léčivy. Nejlépe hodnoceným tvrzením mezi respondenty bylo „e-recept je užitečný v mé práci“ (průměr 4,39 ± 0,78), přesto 17 % lékařů uvedlo, že jejich vystavení trvá více než 6 minut. Závěr: Celkem 82,1 % praktických lékařů a lékařů rodinné medicíny využívá funkci dálkového e-receptu. Navzdory celkově vysokému hodnocení systému e-receptů (průměrné skóre 4,39 ± 0,78) uvedlo 17 % lékařů, že vystavení receptu jim trvá více než 6 minut, což poukazuje na potřebu další technické optimalizace a podpory uživatelů.

Úvod: Obezita je chronické onemocnění spojené s řadou komorbidit a může ovlivnit farmakokinetiku léčiv. Správné dávkování u obézních pacientů je klíčové pro zajištění účinnosti a bezpečnosti terapie. Cíl: Shrnutí vlivu obezity a bariatrické chirurgie na farmakokinetiku léčiv a doporučení pro individualizaci dávkování. Metodika: Analýza dostupné literatury a klinických doporučení týkajících se změn absorpce, distribuce, metabolismu a exkrece léčiv u obézních pacientů a po bariatrických výkonech. Výsledky: Obezita je spojena s nelineárními změnami distribučního objemu a heterogenními změnami clearance: popsána je modifikace aktivity některých CYP enzymů (zejména CYP3A4, CYP2C19, CYP2E1) a alterace renálních funkcí. V důsledku anatomicko-funkčních změn gastrointestinálního traktu (GIT) po bariatrických výkonech dochází v různé míře ke změně absorpční plochy, pH, motility GIT a k regresi metabolických komorbidit. Úpravy dávek jsou důležité zejména u léčiv s úzkým terapeutickým rozmezím, u dávkovacích režimů založených na hmotnosti a u vysoce lipofilních látek. V praxi uplatňujeme individuální přístup a využíváme terapeutického monitorování léčiv. Závěr: Univerzální dávkovací schémata pro obézní pacienty nebo pacienty po bariatrické operaci nejsou pro většinu léčiv k dispozici. Je vhodné zohlednit jak tělesné parametry a další individuální charakteristiky pacienta, tak farmakokinetické vlastnosti léčiva. Klinický farmaceut může přispět k optimalizaci farmakoterapie u této heterogenní populace.

Chronický stres negativně ovlivňuje duševní i tělesné zdraví člověka. Nejčastěji se jedná o neuropsychiatrické poruchy, které můžeme charakterizovat příznaky a hodnotit je navrženým konceptem "6N". Rostoucí výskyt těchto poruch zvyšuje potřebu jejich řešení i v lékárnách. Součástí účinné a bezpečné samoléčby neuropsychiatrických příznaků chronického stresu je léčba deficitu magnézia volně prodejnými léčivými přípravky s obsahem magnézia jako etiopatogeneticky orientovaný přístup vzhledem k bludnému kruhu stresu a magnézia a symptomatická léčba hlavních příznaků s použitím registrovaných fytofarmak. V článku prezentujeme výsledky průzkumu a zároveň uvádíme vysvětlení a doporučení pro praktický postup lékárníka v reálné lékárenské praxi.

Biologické liečivá, najmä monoklonálne protilátky, predstavujú kľúčovú terapeutickú skupinu modernej farmakoterapie v liečbe autoimunitných, zápalových, onkologických a zriedkavých ochorení. Napriek ich vysokej účinnosti a špecificite je ich klinické využitie limitované prevažne parenterálnym podaním, čo môže negatívne ovplyvňovať komfort pacienta a dlhodobú adherenciu k liečbe. Inhalačná cesta podania sa v posledných rokoch javí ako sľubná, neinvazívna alternatíva, najmä pri ochoreniach dýchacieho systému. Je tomu tak vďaka veľkej absorpčnej ploche pľúc, bohatej vaskularizácii a možnosti dosiahnuť vysoké lokálne koncentrácie liečiva pri minimalizácii systémových nežiaducich účinkov. Prehľadová práca sumarizuje a kriticky hodnotí aktuálne poznatky a trendy v oblasti inhalačne aplikovaných monoklonálnych protilátok. Text sa zameriava na špecifiká fyziológie pľúcneho systému, anatomické, fyziologické a imunologické bariéry ovplyvňujúce depozíciu, stabilitu a absorpciu biologických liečiv. Osobitá pozornosť je venovaná pokročilým formulačným stratégiám zameraným na zlepšenie pľúcnej retencie a systémovej biologickej dostupnosti proteínových liečiv. Inhalačné podanie biologík môže v budúcnosti významne rozšíriť terapeutické možnosti monoklonálnych protilátok a prispieť k efektívnejšej a cielenej liečbe.

Úvod: Rostoucí prevalence alergických onemocnění a široké využívání volně prodejných (OTC) léků vyžadují racionalizaci symptomatické léčby s rovnováhou mezi klinickou relevancí a omezenými zdravotnickými zdroji. Cíl: Hodnocení OTC léků používaných pro symptomatickou léčbu alergií metodou ABC/VED analýzy za účelem identifikace prioritních léků a podpory rozhodování ve farmacii a managementu. Materiály a metody: Studie zahrnovala 25 OTC léků registrovaných na Ukrajině pro symptomatickou léčbu alergií v letech 2024–2025. Analyzována byla agregovaná data prodejů z lékárenských sítí a distributorů. ABC analýza posoudila distribuci výdajů, zatímco VED analýza klasifikovala léky podle klinické důležitosti na základě protokolů lékárníků, klinických doporučení, farmakologické role, bezpečnostního profilu a vhodnosti pro samoléčbu. Aplikována byla integrovaná ABC/VED matice pro určení prioritních léků. Výsledky: Omezený počet léků tvořil většinu výdajů. Cetirizin, Loratadin, Desloratadin, Xylometazolin a Oxymetazolin tvořily kategorii A/Vital, představující nejvyšší prioritu kombinující ekonomickou váhu s klinickou relevancí. Výsledky ukazují silnou koncentraci finančních zdrojů na first-line antihistaminika a esenciální topická činidla pro rychlou úlevu od symptomů při samoléčbě. Závěr: Integrovaný ABC/VED přístup je efektivním nástrojem pro identifikaci prioritních OTC antialergik, podporujícím racionální management lékárenského sortimentu, praxi založenou na důkazech a farmaceutickou péči při samoléčbě za omezených zdravotnických zdrojů.

Farmakovigilanční aktivity jsou pro zajištění bezpečnosti léčiv a dodržování předpisů klíčové, a vyžadují proto pečlivý dohled a dodržování etických standardů. Tento článek se zabývá multifaktoriálními oblastmi farmakovigilance a zdůrazňuje zásadní roli farmakovigilančních auditů a kontinuálního monitorování souladu s předpisy. Tento článek přináší poznatky o klíčových aspektech farmakovigilančních aktivit prostřednictvím zkoumání kritických oblastí, jako jsou procesy sledování bezpečnosti léčiv, detekce signálů, monitorování literatury a souladu s etickými požadavky. Na základě rozboru výsledků farmakovigilančních auditů a obvyklých nálezů při auditech nabízí článek osvědčená doporučení pro zlepšení souladu s regulačními požadavky a optimalizaci farmakovigilančních systémů. Poznatky získané z reálných zkušeností podtrhují význam neustálého kultivování dobré praxe a etického jednání ve farmakovigilančních aktivitách. Zkoumáním výzev, trendů a nových postupů při posuzování farmakovigilančních aktivit článek akcentuje důležitost vzájemné interakce mezi dodržováním předpisů, detekcí signálů a etickými požadavky, poskytuje zúčastněným stranám cenné poznatky a umožňuje jim optimalizovat farmakovigilanční systémy a chránit bezpečnost pacientů.

Příprava perorálních prášků patří mezi základní činnosti v lékárnách. Jedna z klíčových operací, která má vliv na výslednou homogenitu látek ve směsi, je proces mísení. Doposud se ve většině lékáren používají k procesu mísení pouze porcelánové třenky s těrkou, kde homogenita výsledné směsi velice závisí na zkušenostech a preciznosti připravujícího lékárníka nebo farmaceutického asistenta. V posledních letech se do povědomí dostávají kompaktní mísící přístroje, které lze v lékárenském prostředí použít. Jedním z nich je třídimenzionální mísič FagronLab™ InvoMatic. Tento článek hodnotí účinnost procesu mísení modelové látky pomocí tohoto přístroje se třemi běžně dostupnými plnivy. Byly testovány mísící cykly s různou rychlostí míchání a stejnou dobou mísení, která byla nastavena na 10 minut. Výsledky byly také porovnány s ručním mísením nebo mísením za pomocí keramických kuliček. Hodnotil se také materiál mísicí nádoby. Jako modelová látka byl zvolen krystalický chlorid sodný (NaCl), který byl před procesem mísení upraven do podoby jemného prášku. Jednotlivé obsahy NaCl v tobolkách se zjišťovaly za pomocí potenciometrické argentometrické titrace s 0,01M roztokem dusičnanu stříbrného (AgNO₃). Přístroj až na jednu výjimku v jednotlivých mísících cyklech poskytl dostatečně homogenní směs pro přípravu perorálních prášků, kdy hodnota RSD¹ nebyla větší než 5 %. Tobolky vyhovovaly zkoušce na obsahovou stejnoměrnost dle Českého lékopisu 2023, článku 2.9.40 Stejnoměrnost dávkových jednotek. Hodnota přijatelnosti (AV) byla menší než 15.

Akutní kašel je častým symptomem doprovázejícím onemocnění horních cest dýchacích a akutní bronchitidu. Pro zahájení samoléčby je nutná zejména důkladná rozvaha nad její vhodností. K tomu může farmaceutům v lékárně pomoci systematický algoritmus, při jehož podvědomém zautomatizování lze spolehlivě odhalit varovné symptomy (red flags) akutně probíhajícího onemocnění nebo nevhodnost samoléčby v případě rizikových skupin pacientů. Představení praktické aplikace algoritmu pro samoléčbu kašle je proto hlavním cílem článku. Ačkoliv je k dispozici celá řada volně prodejných přípravků pro symptomatickou léčbu kašle, jejich efektivita při krátkodobém podání pro úlevu od akutního kašle je stále sporná. Nicméně mnozí odborníci je doporučují a pacientům přináší často pocit subjektivní úlevy. Obecně lze shrnout, že mukoaktivní látky upřednostňujeme u kašle s podezřením na infekční příčinu a se žlutozelenou produkcí sputa. Množství sputa je však u jinak zdravých pacientů s akutní bronchitidou minimální a za hlavní přínos je považováno antioxidační, protizánětlivé a antibakteriální působení mukoaktivních látek. Antitusika jsou indikována v případě suchého neproduktivního kašle, zejména za účelem zvýšení kvality života během probíhajícího nachlazení. Samoléčbu kašle lze významně zefektivnit vhodnou volbou lékové formy, jejichž precizní znalost lze považovat za doménu farmaceutů.

Úvod: Kvalitní farmaceutické poradenství při symptomatické léčbě bolesti v krku je důležitou součástí primární zdravotní péče, včasného rozpoznání infekčních onemocnění, poskytování kvalifikované pomoci, prevence komplikací a správného užívání léčiv. Metody: Studie zahrnovala sebehodnocení dodržování Protokolu lékárníka ukrajinskými lékárníky prostřednictvím dotazníkového šetření, hodnocení úrovně jejich povědomí o mezinárodních standardech pro symptomatickou léčbu bolesti v krku, posouzení perspektiv a hledání způsobů harmonizace ukrajinského standardu s mezinárodními pokyny. Výsledky: Byla zjištěna vysoká míra angažovanosti lékárníků ve správném rozpoznání problému pacienta, výrazné kolísání v dodržování postupů při rozpoznávání specifických varovných příznaků, průměrná úroveň správného informování o léčivých přípravcích a nízká úroveň povědomí o mezinárodních přístupech k symptomatické léčbě bolesti v krku nesteroidními protizánětlivými léky. Na základě hodnocení perspektiv bylo zjištěno, že existují základy a příležitosti pro harmonizaci ukrajinského Protokolu lékárníka s mezinárodními pokyny. Závěry: Na základě provedeného výzkumu byly vypracovány návrhy na změny v Protokolu lékárníka.

Těhotenství představuje specifické období, kdy je nezbytné posuzovat bezpečnost a účinnost farmakoterapeutických intervencí s ohledem na matku a plod. Základním zdrojem informací o volbě léčiva v těhotenství je obvykle souhrn informací o přípravku, který však často nabízí pouze stručné údaje obecného charakteru a nabádá k nadměrné opatrnosti. Cílem předkládaného článku je proto narativní přehled dostupných odborných informačních zdrojů o léčivech používaných v těhotenství, které mohou být využity v péči o těhotné ženy užívající léčiva. Představeny jsou tuzemské i zahraniční monografie, biomedicínské databáze, doporučené klinické postupy a specializované webové portály pro zdravotnické profesionály, databáze hlášení podezření na nežádoucí účinky léčiv, teratologické informační služby a registry vrozených vývojových vad. Při vyhledávání informací a jejich kritickém posuzování o farmakoterapii podávané během těhotenství článek také zdůrazňuje nutnost komplexního přístupu, který zahrnuje systematické využití široké škály informačních zdrojů, které jsou zdravotníkovi přístupné, multidisciplinární spolupráci a uplatňování principů medicíny založené na důkazech.

Gynekologické potíže, jako jsou svědění, výtok, pálení nebo suchost, představují častý důvod návštěvy lékaře, avšak díky široké škále přípravků dostupných bez lékařského předpisu získává na významu samoléčba. Tento přehledový článek shrnuje nejčastější vaginální obtíže - vaginální kandidózu, bakteriální vaginózu, aerobní vulvovaginitidu, suchost sliznice a genitální herpes - a představuje možnosti jejich řešení v rámci lékárenské péče. Zdůrazňuje roli farmaceuta při edukaci pacientek, doporučení vhodné léčby a rozpoznání situací, kdy je nezbytné lékařské vyšetření. Součástí textu jsou také přehledné tabulky přípravků dostupných bez lékařského předpisu, režimová doporučení a podpůrné metody včetně probiotik a výplachů.

Vulvovaginální kandidóza (VVC) představuje závažný klinický a společenský problém. Dotazníková studie byla provedena za účelem posouzení léčby VVC ve Lvově na Ukrajině. Do průzkumu bylo zařazeno celkem 408 žen. Celoživotní prevalence VVC byla vysoká (72,6 %). Během posledního roku prodělalo VVC 35,8 % žen s převahou 1 epizody (72,6 %). Nejčastějšími příznaky byly vaginální svědění a tvarohovitý vaginální výtok, které postihovaly 89,7 %, resp. 71,7 % žen s VVC. Stres (57,2 %) byl hlavním faktorem spojeným s VVC podle vlastního vyjádření, následovaný léčbou antibiotiky (49,7 %). Pouze 51,0 % žen s VVC vyhledalo pomoc lékaře, o samoléčbě informovalo 35,2 % žen. Léčba VVC zahrnovala užívání léků a nemedicínských intervencí. Převažovala perorální antimykotika a vaginální léky (užívalo je 86,2 %, resp. 80,7 % žen s VVC). Léčba VVC byla spojena s nevhodnými zásahy, jako je léčba asymptomatického sexuálního partnera (22,8 %), vaginální výplach (11,0 %), užívání perorálních antimykotik s pouze lokální účinností při gastrointestinálních plísňových infekcích (natamycin a nystatin, 15,2 % vs 14,8 %), užívání vaginálních léků bez antimykotické aktivity (5,1 %) a nesprávná délka léčby (29,1 %). K nesprávné léčbě VVC významně přispívá bydliště na venkově (p = 0,000) a absence vyššího vzdělání (p = 0,001). Léčba VVC je často spojena se samoléčbou a různými nevhodnými zákroky. Ke zlepšení managementu VVC je třeba vzdělávacích programů. Lékárníci mohou významně přispět ke zvýšení informovanosti pacientů a zlepšení léčby VVC, zejména ve venkovských oblastech.

Kojení představuje nejpřirozenější způsob výživy dětí v prvních měsících života, podporuje fyzické a psychické zdraví dítěte i matky a nese s sebou ekonomické a ekologické přínosy. Cílem předkládaného článku je narativní přehled dostupných odborných informačních zdrojů, které využívají farmaceuti, pediatři a další zdravotníci při rozhodování o farmakoterapii kojících žen. Patří sem primární zdroje (např. kazuistiky, klinické laktační studie, systémy hlášení o podezření na nežádoucí účinky léčiv), sekundární zdroje v podobě systematických přehledů a metaanalýz, respektive terciární zdroje zahrnující autorské monografie (např. Hale's Medications & Mothers' Milk), doporučené postupy či faktografické databáze (např. LactMed, e-lactancia). To je doplněno o informace z regulačních dokumentů (souhrn informací o přípravku), webové portály pro zdravotnické profesionály a služby lékových informačních center (např. InfantRisk Center, Specialist Pharmacy Service). Přístup k těmto informačním zdrojům umožnuje individuální posouzení expozice kojence se zohledněním celé řady faktorů jako přestup léčiv do mateřského mléka včetně hodnot poměru koncentrace léčiva v mléce vůči plazmě a dalších farmakokinetických charakteristik, zdravotního stavu kojence a matky nebo ochotě ženy dále kojit. Kritické zhodnocení jednotlivých informačních zdrojů s důrazem na aktuálnost informací a jejich zpracování podle medicíny založené na důkazech jsou spolu s multidisciplinárním přístupem nezbytné pro zajištění bezpečné a efektivní léčby kojících žen.

Syndrom suchého oka je nejčastější příčina, která přivede pacienta do lékárny vyhledat rychlou úlevu od příznaků. Cílem článku je definovat syndrom suchého oka, odlišit ho od ostatních očních onemocnění a poskytnout vodítko při výběru vhodných přípravků nebo prostředků dostupných bez lékařského předpisu. Jako součást komplexní péče o pacienta se syndromem suchého oka v lékárně je uveden i přehled výživových a režimových opatření, které může nabídnout farmaceut i farmaceutický asistent.

Úvod: Hodnocení ADME (absorpcí, distribuce, metabolismu a exkrece) je zásadní součástí vývoje léčiv, protože zajišťuje biologickou dostupnost, účinnost a bezpečnost. Deriváty 1,2,4-triazolu, zejména ty obsahující radikál 2-brom-5-methoxyfenyl, jsou perspektivní díky své široké biologické aktivitě, avšak jejich farmakokinetické vlastnosti jsou dosud nedostatečně prozkoumány. Cílem této studie bylo predikovat ADME charakteristiky a podobnost s léčivy u těchto sloučenin, a identifikovat tak kandidáty s optimálním farmakokinetickým potenciálem pro terapeutické využití. Cíle: Tato studie si kladla za cíl zhodnotit ADME profily nových derivátů 1,2,4-triazolu obsahujících fragment 2-brom-5-methoxyfenyl pomocí in silico metod a posoudit jejich soulad s kritérii „drug-likeness“, jako je např. Lipinského pravidlo pěti, s ohledem na jejich možné farmaceutické využití. Metodika: Byla analyzována série 28 derivátů, včetně 5-(2-brom-5-methoxyfenyl)-4-R-1,2,4-triazol-3-thiolů (3a–3d), thiooctových kyselin (4a–4d) a esterů (5a–5t), pomocí nástroje Molinspiration Property Calculator. Hodnocené parametry zahrnovaly lipofilicitu (miLogP), polární povrchovou plochu (TPSA), molekulovou hmotnost (MW), počet donorů (nOHNH) a akceptorů (nON) vodíkových vazeb, počet rotovatelných vazeb (nrotb) a porušení Lipinského pravidla (nviolations). Výsledky: Thiolové deriváty (3a–3d) vykazovaly střední lipofilicitu (miLogP 3,02–3,33) a TPSA (39,95–50,81 Ų), což naznačuje dobrou propustnost. Thiooctové kyseliny (4a–4d) měly vyšší TPSA (77,25–88,11 Ų) a nižší miLogP (2,46–3,81), což ukazuje na lepší rozpustnost, ale nižší propustnost. Estery (5a–5t) vykazovaly široké rozpětí hodnot lipofility (miLogP 3,08–5,86), přičemž tři sloučeniny (5l, 5p, 5t) překročily limit Lipinského pravidla pro miLogP (>5). Většina sloučenin byla v souladu s Lipinského pravidlem, s molekulovou hmotností v rozmezí 286,15–476,40 g/mol a počtem rotovatelných vazeb 2–10. Závěr: Strukturní modifikace měly výrazný vliv na ADME profily, přičemž thioly a thiooctové kyseliny vykazovaly příznivé vlastnosti podobné léčivům. Estery s vysokou lipofilitou mohou vyžadovat optimalizaci. Výsledky podporují potenciál těchto derivátů triazolu jako kandidátů pro vývoj léčiv a odůvodňují další farmakologické studie.

Poruchy nebo ztráta sluchu ovlivňují společenské, pracovní i osobní aktivity člověka a jsou tak úzce spjaty s kvalitou života. Největší část sluchově postižených pacientů tvoří starší lidé, jimž se sluch zhoršuje s věkem, ale poruchy sluchu se nevyhýbají ani dětem a lidem v produktivním věku. Používání vhodného a správně nastaveného sluchadla může v případě nedoslýchavosti pomoci ke zlepšení sluchu a lepšímu porozumění řeči. Jednou z nejčastějších příčin ztráty nebo poškození sluchu je vystavování nadměrnému hluku. Proto je vhodné dbát na prevenci, do které spadá také používání ochrany sluchu. Cílem tohoto článku je představit základní typy sluchadel a poskytnout tak stručný přehled týkající se jejich používání, možností nastavení nebo výběru prostředků k údržbě sluchadel. Dále pak článek poskytuje přehled různých typů prostředků používaných k ochraně sluchu.

Farmacie v ČR je v současnosti výrazně feminizovaným oborem. Studie na základě datové analýzy popisuje průběh procesu feminizace od připuštění žen ke studiu farmacie v roce 1900 do roku 2000 ve třech aspektech – počtu absolventek z českých vysokých škol, počtu žen pracujících v lékárnách (v lékárenství) a počtu žen ve vedení lékáren. Mezi promovanými ženy začaly převažovat po 2. světové válce, jako pracovnice v lékárnách v průběhu 50. let a mezi vedoucími lékáren v 80. letech 20. století. Na konci sledovaného období bylo mezi promovanými a pracovníky lékáren přes 80 % žen, ve vedení lékáren přes 70 %.

Idiopatické intersticiální pneumonie (IIP) představují heterogenní skupinu vzácných plicních onemocnění charakterizovaných různými radiologickými a histologickými fenotypy. Nová klasifikace z roku 2025 přináší podrobnější vymezení jednotlivých jednotek, včetně zařazení idiopatických eozinofilních pneumonií a vzácných forem, aniž by zatím ovlivnila léčebné postupy. Nejčastější formou je idiopatická plicní fibróza (IPF), u níž antifibrotická terapie pirfenidonem a nintedanibem prokazatelně zlepšuje prognózu. Nové klinické studie (FIBRONEER, TETON) naznačují další možnosti farmakoterapie. Léčba ostatních IIP, zejména nespecifické intersticiální pneumonie, je založena na systémových kortikosteroidech a imunosupresi, přičemž data o účinnosti zůstávají omezená. Komplikace, jako je plicní hypertenze a akutní exacerbace, zásadně ovlivňují průběh onemocnění. Důležitou roli mají nefarmakologické přístupy - kyslíková terapie, plicní rehabilitace a v indikovaných případech transplantace plic.

Úvod: V článku budou představeny principy fungování moderní umělé inteligence (AI), její současné možnosti, omezení a praktické využití ve farmacii. Text přibližuje vývoj AI, vysvětluje klíčové pojmy a seznamuje s nejdůležitějšími modely a jejich schopnostmi. Cíl: Cílem článku je ukázat, jak může AI podpořit farmaceutickou praxi, kde jsou její limity a jaké legislativní a bezpečnostní požadavky je nutné respektovat při jejím používání. Výsledky: Moderní AI modely umožňují generovat text, zpracovávat data, analyzovat obrázky a pomáhat v rozhodování. Ve farmacii mohou zrychlit analýzu dat (např. Hlášení LEK-13), usnadnit hledání informací či podpořit dohled nad přípravou IPLP. Ukázky potvrzují vysokou efektivitu modelů (např. GPT-5 při zpracování CSV), ale také odhalují riziko chyb a halucinací. Výkonnost modelů se liší – žebříčky (např. Chatbot Arena) ukazují konkrétní rozdíly mezi GPT, Gemini, Claude a otevřenými modely. Trénink computer vision modelu pro počítání kapslí je proveditelný na běžném PC a je schopný velmi vysoké přesnosti. Závěr: AI představuje významný nástroj pro farmaceutickou praxi, ale nenahrazuje odbornost farmaceuta. Je nutné rozumět jejím principům, limitům, etickým a legislativním rámcům (AI Act, NIS2) a vždy kontrolovat výstupy. Při správném použití může výrazně zvýšit efektivitu, přesnost i bezpečnost farmaceutických procesů.

Text shrnuje principy efektivní komunikace v lékárenské praxi a zdůrazňuje její klíčovou roli při zajištění bezpečného a kvalitního poskytování lékárenských služeb. V úvodu textu jsou podrobně popsány verbální, paraverbální a neverbální komunikační prvky, včetně jejich vzájemného prolínání v každodenní interakci s pacienty. Dále jsou popsány interní a externí komunikační bariéry, které mohou narušovat nebo znesnadňovat předávání informací. Významná pozornost je věnována empatii a aktivnímu naslouchání, které umožňují farmaceutovi lépe porozumět potřebám, obavám a očekáváním pacienta. Aktivní naslouchání podporuje pokládání otázek a sdílení informací. Empatie umožňuje vcítit se do pacientovy situace, aniž by byly převzaty jeho emoce, a přispívá k navázání důvěry a pozitivního vztahu. Text dále popisuje principy asertivní komunikace, která pomáhá farmaceutovi jasně vymezit profesní hranice, zachovat respekt k pacientovi a zvládat konfliktní nebo emočně náročné situace. Asertivní přístup kombinuje věcnost, respekt a schopnost nabídnout alternativní řešení při zachování profesionální autority.

Pelargonium sidoides a Pelargonium reniforme jsou dva blízce příbuzné druhy pelargonií rostoucí v jižní Africe. Druhy patří do sekce Reniformia a morfologicky jsou dosti podobné a často zaměňované. Oba druhy se používají k léčebným účelům, liší se však zastoupením obsahových látek i svými farmakologickými účinky. Článek shrnuje informace o jejich složení a léčebných účincích a srovnává je.

Zánět vedlejších nosních dutin patří k běžným onemocněním respiračního traktu a představuje častý důvod návštěvy lékárny. Ve většině případů bývá akutní sinusitida virového původu, léčba je zaměřena na zmírnění příznaků a nevyžaduje intervenci lékaře. Článek stručně shrnuje skupiny volně prodejných přípravků vhodných pro samoléčbu akutní sinusitidy, jejich použití a limity, doplňková nefarmakologická opatření a situace, kdy již samoléčba nestačí.

Oční alergie, z nichž nejvyšší procento případů představuje sezónní alergická konjunktivitida, patří mezi nejčastější oční onemocnění, se kterými pacienti vyhledávají odbornou pomoc. Zasahuje především struktury předního segmentu oka zahrnující spojivku, rohovku, víčka, ale také slzné žlázy. Pacienti mohou popisovat široké spektrum potíží, od mírných až po závažné, přičemž některé chronické formy mohou postupně vést až k poškození zraku. V oblasti samoléčby máme v současné době k dispozici řadu volně prodejných léčivých přípravků s obsahem antihistaminik, stabilizátorů žírných buněk a dekongestiv, které lze použít v terapii očních alergií, a to rovněž v kombinaci s nefarmakologickými a preventivními opatřeními. Z hlediska lékové formy lze volit topicky podávané přípravky ve formě očních kapek, nebo také systémovou perorální léčbu, zejména u chronického průběhu onemocnění, při častých exacerbacích nebo při současném výskytu dalších alergických onemocnění, např. alergické rhinitidy. Pro zmírnění očních projevů alergií lze také použít vybrané zdravotnické prostředky ve formě očních kapek, např. s obsahem ectoinu a hyaluronátu, které vytvářejí ochrannou vrstvu na povrchu oka a tím mohou snižovat riziko jeho podráždění.

Text vychází z konferenčního příspěvku autorů na LXX. sympoziu z dějin farmacie (24. 5. 2025, Kuks) a shrnuje jejich argumenty, proč se současná česká farmaceutická historiografie jeví v útlumu (úpadku?) a jaké jsou možné cesty k jejímu opětovnému rozkvětu. Příčinu stavu autoři spatřují v příliš úzkém pojetí oboru, soustředěnému výhradně na oborové záležitosti, dále v deklarované preferenci farmaceutického vzdělání jako předpokladu pro výzkum historie oboru a v neposlední řadě i obecněji sdílené představě, že velkými publikacemi klasiků oboru v čele s Václavem Ruskem je již obraz dějin farmacie prakticky završen. Naději pro farmaceutickou historiografii autoři vidí v jeho otevření především ve směru k profesionálním historikům, reflexi mezinárodně zkoumaných témat souvisejících více se sociálními či kulturními dějinami civilizace (a tedy i farmacie), mezi- a nadoborové týmové spolupráci a rozmanitosti pohledů, které nemusí respektovat jen dosud převažující pohled na lineární vývoj farmacie jako cesty soustavného pokroku.

Schopnost kůže zadržovat vodu a její správná hydratace jsou nezbytné jak pro vzhled, tak funkci kožní bariéry. Suchost kůže vzniká při oslabení přirozených hydratačních mechanismů a je doprovázena ztrátou elasticity, šupinatěním a nepříjemným pocitem napjatosti. Cílem tohoto článku je přiblížit mechanismy hydratace kůže a popsat vlastnosti hydratačních kosmetických přípravků. Článek popisuje mechanismy účinku a příklady kosmetických humektantů, emolientů a okluziv, které zamezují transepidermáln ztrátě vody. Hydratační kosmetické přípravky s obsahem těchto látek jsou nezbytné pro obnovu a udržení hydratace kůže. Poznatky o složení a funkci dermokosmetiky mohou pomoci nejen při výběru vhodných přípravků, ale i při edukaci uživatelů/pacientů o správném používání těchto produktů.

Nedostupnosť liekov môže viesť k prerušeniu prebiehajúcej liečby, oneskoreniu jej začiatku alebo k potrebe zmeny terapeutického režimu. Ide o aktuálny a pretrvávajúci problém, ktorý si vyžaduje systematické a dlhodobé riešenia, keďže môže predstavovať významný faktor prispievajúci k off-label preskripcii. V posledných rokoch bol v Európe zaznamenaný výrazný nárast hlásených výpadkov liekov. Cieľom práce bolo analyzovať výskyt off-label preskripcie v detskej populácii vo verejnej lekárni a posúdiť možný vzťah medzi nedostupnosťou vybraného lieku a nárastom off-label používania jeho terapeutickej alternatívy. Retrospektívna analýza bola realizovaná na základe údajov získaných z lekárenského softvéru a systému e-zdravie za obdobie rokov 2021-2024. Do analýzy bolo zahrnutých 6 366 pediatrických pacientov, pričom off-label preskripcia bola identifikovaná v 705 prípadoch (11,07 %). Off-label použitie sa najčastejšie týkalo antibiotík na systémové použitie a oftalmologík, pričom najvyšší podiel off-label preskripcie v rámci ATC skupiny bol zaznamenaný pri oftalmologických liekoch. Pri hodnotení súvislosti medzi nedostupnosťou lieku Pamycon a zvýšeným off-label predpisovaním lieku Uniflox 0,3 % int sa nepreukázal štatisticky významný vzťah (p > 0,05). Off-label preskripcia je v pediatrickej populácii bežnou súčasťou farmakoterapie a jej výskyt je ovplyvnený viacerými faktormi, nielen dostupnosťou liekov. Dôležitú úlohu pri zabezpečení bezpečnej liečby zohráva farmaceut, ktorý sa podieľa na identifikácii rizík, edukácii rodičov a podpore racionálneho používania liekov. Posilnenie spolupráce medzi zdravotníckymi pracovníkmi a dôsledná farmakovigilancia sú kľúčové pre zvýšenie bezpečnosti off-label liečby u detí.

Antimicrobial resistance (AMR) represents a major global health threat, driving the urgent search for new therapeutic agents. Hybrid molecules based on xanthine and 1,2,4-triazole scaffolds present a promising direction due to their potential multi-target antimicrobial activities. This study aimed at synthesizing new 2-[(7-ethyl-3-methylxanthin-8-yl)sulfanyl]acetohydrazide derivatives containing 1,2,4-triazole moieties, characterizing their structures, and evaluating their antimicrobial and antifungal properties. A series of previously undescribed compounds was synthesized using N-substituted isothiocyanates and further S-alkylation/cyclization strategies. The structures were confirmed via 1H NMR spectroscopy, elemental analysis; mass spectrometry was additionally used for representative derivative 14. Antimicrobial activity was assessed against E. coli, S. aureus, P. aeruginosa and C. albicans by broth dilution methods to determine minimum inhibitory and bactericidal/fungicidal concentrations. All synthesized derivatives were structurally characterized with high confidence. Most compounds exhibited weak to moderate antibacterial and antifungal activity. Notably, the amide and nitrile derivatives displayed moderate antifungal activity against C. albicans (MIC 25 μg/mL), comparable to that of ketoconazole (MIC 25 μg/mL). Structure–activity analysis indicated that S-substitution and side-chain modifications improve antimicrobial potency. New xanthine-triazole hybrid molecules were synthesized and characterized, showing that selected derivatives possess promising antimicrobial and antifungal properties. These findings support further optimization and biological exploration of such hybrids as candidates to combat antimicrobial resistance.