Studie vztahu lékáren a drogerií v prvních letech samostatného Československa (1918 - 1928)

Čes. slov. farm. 2001, 50(2):95-99

Studie vztahu lékáren a drogerií v prvních letech samostatného Československa (1918 - 1928)

M. Lisá: Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy, Hradec Králové

Sporů mezi lékárníky a kondicinujícími obratně využil ke svému rozkvětu drogistický stav. V roce 1780 byl poprvé povolen drogistům prodej přírodních drog a živnostenský řád z roku 1856 (později novelizovaný) přiznal možnost výroby, přípravy a prodeje jedů a léčivých látek, pokud nebyly vyhrazeny jen lékárníkům i pro drogisty (§ 15 odst. 14 říšského zákona). Mezi prvními zakladateli drogerií byli magistři farmacie, kteří si nemohli zřídit vlastní lékárnu, ať už pro nedostatek finančních prostředků či rekurzy ze strany kolegů. Drogerie nemusely mít povinné prostorové vybavení ani zařízení, nepodléhaly pravidelným vizitacím a měly menší režii, a tím i nižší ceny. Rozdíl si vyrovnávali na typicky drogistickém artiklu. Magistři povznesli úroveň drogistů téměř na úroveň organizování lékárenství (grémia, rajonizace, dvouletá odborná škola, výrobní a nákupní družstva). Kolem roku 1925 však se stali magistři pro drogisty vetřelci, kteří je připravují o možnou existenci a ti se zasazovali o neuznávání farmaceutického studia jako aprobace pro obchodní drogistickou živnost a snažili se o omezení prodeje kosmetiky a dietetik v lékárnách. Sami však bezostychu expedovali a připravovali léky na lékařské a veterinární předpisy, i když to bylo protiprávní. Později se snažili o legalizaci tohoto stavu v souvislosti s projednáváním reformy lékárenského zákona. Při svých protestech neměli však farmaceuti účinné zastání ani u lékárnického grémia, ministerstva všeobecného zdravotnictví a tělesné výchovy či obchodní komory. Nekoncepční řešení této problematiky ze strany státu a nedůslednost a nejednotnost mezi samotnými farmaceuty přispěly k prohloubení problémů mezi lékárníky a drogisty. Lékárníci se bohužel často zaměřili na nepodstatné záležitosti a zanedbali hlavní problémy svého stavu.

Klíčová slova: lékárny; drogerie; medicinální drogerie

Study of Relation Pharmaceutical Store and Chemistis Schops in the First Year's in the Independent Czechoslovak Republic (1918-1928)

Union of chemists exploited the disputes between pharmacists and legislators for its own prosperity.In 1780 the sale of natural drugs was permitted to the chemists for first time and the Trade Rules of 1856 (later amended) gave them a possibility of production, preparation and sale of poisons and medicaments, unless they were reserved for pharmacists only (§15, article 14). Among the firstfounders of chemist's shops belonged the pharmacists who could not establish their own pharmace-utical store due to lack of finance or complaints from their colleagues. The chemist's didn't have tofulfil the obligatory requirements for rooms and equipment, they were not regularly checked and they had less expenses and also lower prices. Their lower profit from the sale of medicaments was compensated by selling typical chemist's articles. The pharmacists brought the level of chemists nearly to the level of organized pharmacy (pharmaceutics supervisory committee, division intoregions, a two-years special school, producing and purchasing cooperatives). However, around 1925 the pharmacists became aliens from the point of view of chemists. The chemists felt their own existence threatened and tried to refuse pharmaceutical studies as an approval for chemist trade and tried to limit the sale of cosmetics and dietetics in the pharmaceutical stores. Wutbashfulness, they themselves dispatched and prepared medicaments on medical and veterinary prescriptions even though it was illegal. Later they tried to legalize this state during the discussions of the reform of pharmaceutical law. Protesting pharmacists did not have efficient support eitherfrom the pharmaceutics supervisory committee, Ministry of Health Care, or Chamber of Commerce.The state solution to this problem which lacked any concept, and together with inconsistency anddisunity among pharmacists themselves contributed to deepen the problems between pharmacists and chemists. Unfortunately, pharmacists often focused on minor matters and omitted the essential problems of their profession.