Čes. slov. farm. 2006, 55(2):84-87
Léčivé přípravky v českém překladu Salicetovy chirurgie
V latinském chirurgickém spise italského lékaře Guglielmo da Saliceto (asi 1210 až 1276-1280) je uvedeno asi 300 druhů léčivých a galenických přípravků. Nejčastěji jsou předepsány oleje, masti a náplasti. Složení Salicetových předpisů je v porovnání s tehdejší recepturou zjednodušené a obsahuje více chemických léčivých látek. Zvláštní pozornost zasluhuje příprava očních kapek destilací nebo vařením na vodní lázni. Do češtiny byl tento spis přeložen v první polovině 15. století a stal se základem české farmaceutické terminologie.
Klíčová slova: Guglielmo da Saliceto; středověká chirurgie; farmaceutická technologie ve středověku; česká farmaceutická terminologie
Medicinal Preparations in the Czech Translation of Saliceto's Treatise on Surgery
The Latin treatise on surgery by the Italian physician Guglielmo da Saliceto (ca 1210 to 1276-1280) lists about 300 kinds of medicinal and galenic preparations, the most frequently prescribed ones being oils, ointments, and cataplasms. The compositions of Saliceto's prescriptions are simplified in comparison with the then prescription habits and contain a greater number of chemical active ingredients. Preparation of ophthalmic drops by means of distillation or boiling on a water bath deserves special attention. The treatise was translated into Czech in the first half of the 15th century and provided the basis for Czech pharmaceutical terminology.
Keywords: Guglielmo da Saliceto; medieval surgery; pharmaceutical technology in the Middle Ages; Czech Pharmaceutical Terminology
Vloženo: 9. říjen 2005; Přijato: 3. listopad 2005; Zveřejněno: 1. únor 2006 Zobrazit citaci
Reference
- Lecène, P.: L'évolution de la chirurgie. Paris, 1923.
- Schelenz, H.: Geschichte der Pharmazie. Springer, Berlin, 1904, s. 329.
Přejít k původnímu zdroji... - Saličetova ranná lékařství. Vydáno nákladem Spolku českých lékařův, Praha, 1867. Tato studie vychází z uvedené knihy a používá její transkripce. Zároveň odkazuje na její stránky. Ukázka původního rukopisu je otištěna ve Výboru z české literatury husitské doby, Nakladatelství ČSAV, Praha, 1964, II. díl, obrázek 36. Saliceto je též autorem rozsáhlejšího rukopisu o vnitřním lékařství, označovaného Summa conservationis et curationis a dalšího spisu Practica medica (Gulielmina), který se dlouho těšil velké oblibě. Oba vyšly tiskem roku 1476 v Plaisance.
- Tak je nazvána v přehledu páté části rukopisu Národního muzea. V pardubickém rukopisu se její název poněkud liší.
- Věstník České akademie císaře Františka Josefa, 1899; 7, 437-451.
- Byli to Avicena, Serapion a dvakrát Hippokrates a Galenos.
- Kromě látek podchycených v poslední kapitole a ve Staňkově seznamu jsou některé další uvedeny jenom v textu, např. kámen lazuli, vápno.
- O jazykové stránce překladu se v doslovu ke knižnímu vydání podrobněji rozepisuje Jireček. Kromě toho jsou v některých předpisech (např. s. 12/ř.10, 17/6, 52/32) uvedeny neúplné názvy ingrediencí.
- Tento termín se používal též ve starších rukopisech (např. Mastičkář).
- Faksimile tisku z roku 1471, vydané ve Stuttgartu 1976. Viz též Hanzlíček, Z.: Český překlad Antidotaria Mikulášova. In: Čs. Farmacie, 1979; 28, 31-36.
- Manlius de Bosco, J. J.: Luminare majus vyšlo několikrát v 16. století jako sbírka různých předpisů. K porovnání byl použit text z roku 1536, vydaný v roce 1936 péčí Gesellschaft fűr Geschichte der Pharmazie.
- Lékařské knížky z mnohých knih líkařských vybrané Mistra Křišťana … K porovnání byl použit text z roku 1553, vydaný v roce 1975 v Praze v nakladatelství Avicenum.
- Ten se připravoval z kamence a vaječného bílku a tvaroval do kuželů připomínajících homole cukru. Podle některých předpisů (např. Dispensarium usuale pro pharmacopoeis …Coloniae z roku 1565) se do něho přidával též cukr. V rukopisu návod na jeho přípravu chybí.
- Při tvorbě novodobého českého lékárnického názvosloví v roce 1864 navrhoval A. Jandouš pro emplastra termín přílep.
- Rhazesovo ranné lékařství bylo podle středověkého rukopisu vydáno roku 1864 v Praze.
- Emplastrum cantharidum bylo oficinální ještě v rakouském lékopise z roku 1906.
- Matěj z Mýta přeložil latinský spis Lumen apothecariorum Quirica de Augustis a nazval jej Světlo apatékářův. Knižně vyšlo až roku 1926 v Praze.