50 | ČESKÁ A SLOVENSKÁ FARMACIE / Čes. slov. Farm. 2026;75(1):48-53 / www.csfarmacie.cz SAMOLÉČBA Oční projevy alergií – možnosti samoléčby tělesa, diskomfort a zvýšenou produkci hlenovitého sekretu, což může vést k rozmazanému či mlhavému vidění a postupně až k intoleranci kontaktních čoček. Na vzniku GPC se dále podílí ukládání bílkovinných depozit ve struktuře kontaktních čoček, přičemž měkké čočky jsou k tomuto procesu náchylnější. Tato depozita mohou sekundárně vyvolávat alergickou reakci. Charakteristickým znakem GPC je tvorba povlaku na povrchu kontaktních čoček, jehož odstraňování se s progresí onemocnění stává stále obtížnější (10). Možnosti samoléčby očních projevů alergií Pro pacienty s projevy oční alergie představuje samoléčba jednu z možných cest, jak tyto projevy potlačit či zmírnit. Může zahrnovat řadu nefarmakologických postupů, které však často nebývají dostatečně efektivní, a ve většině případů je proto nutné přistoupit k farmakologické léčbě. Rozhodne-li se pacient pro samoléčbu projevů alergické konjunktivitidy pomocí volně prodejných léčivých přípravků, může vybírat hned z několika skupin léčiv. Nejčastěji se jedná o léčiva ze skupiny H1 antihistaminik, dále o stabilizátory žírných buněk, případně léčiva ze skupiny dekongestiv, či jejich vzájemné kombinace. V rámci terapie očních alergií je primárně využívána topická cesta podání léčiva do spojivkového vaku, protože zajišťuje jeho cílený účinek a zároveň umožňuje snížit riziko nežádoucích účinků oproti systémovému podání. Pokud však lokální léčba není dostatečně účinná nebo pacient trpí závažnějšími, či chronickými projevy onemocnění, bývá topická léčba doplněna o léčbu systémovou. Zároveň se kombinace lokálně působících léčiv s perorálně podávanými léčivy zdá být výhodná, jelikož při jejím použití může docházet ke snížení potřebné terapeutické dávky systémově působícího léčiva (11–14). Volně prodejná léčiva H1-antihistaminika Jelikož biogenní amin histamin hraje zásadní roli v procesu vzniku a udržování alergické a zánětlivé reakce, blokace jeho receptorů je vhodným mechanismem účinku léčiv používaných v terapii alergických stavů včetně očních alergií. Skupinou léčiv, která takto účinkují, jsou H1 antihistaminika. Jedná se o inverzní agonisty H1 receptoru, kteří obsazením tohoto receptoru zároveň brání vazbě jeho endogenního ligandu, histaminu. Vyznačují se dobrou biologickou dostupností po perorálním podání a rovněž je možné je podávat topicky, což je vhodné zejména z důvodu rychlého nástupu účinku a snížení rizika výskytu systémových nežádoucích účinků. Skupina H1-antihistaminik se dělí do tří generací, jejichž zástupci se liší především schopností přecházet přes hematoencefalickou bariéru (HEB), selektivitou vůči H1 a jiným receptorům, délkou účinku a také schopností protizánětlivého a imunomodulačního působení (15, 16). Tyto rozdíly mezi jednotlivými generacemi se mohou projevovat i v rámci spektra nežádoucích účinků H1-antihistaminik, jako je například sedace, ovlivnění kognitivních a psychomotorických funkcí, či anticholinergní a antiserotoninové účinky. I. generace H1-antihistaminik se vyznačuje nižší selektivitou vůči H1 receptoru, schopností přecházet přes HEB, krátkou dobou působení a současně nejširším spektrem nežádoucích účinků oproti ostatním generacím, včetně antiserotoninových, anticholinergních a antiadrenergních. Léčiva I. generace jsou určena především k symptomatické terapii akutních alergických obtíží, přičemž jsou podávána ve dvou až třech denních dávkách z důvodu krátkého biologického poločasu eliminace. Jako příklad můžeme uvést antazolin, typické sedativní H1-antihistaminikum I. generace, které se používalo ve formě očních kapek pro terapii očních projevů alergie. Toto léčivo je pro tyto účely registrováno v kombinaci s alfa-1 sympatomimetiky, tetryzolinem nebo nafazolinem. Aktuálně však antazolin, včetně jeho kombinací s dekongestivy, není na trhu dostupný (15–18). Specifickým léčivem v této generaci je pak ketotifen, u kterého byl kromě antihistaminového působení prokázán i stabilizační vliv na membránu žírných buněk, což zabraňuje uvolňování prozánětlivých mediátorů, včetně histaminu a leukotrienů. Ketotifen se užívá dlouhodobě jako profylaxe alergických stavů, včetně očních alergií. Nicméně oční kapky pro terapii oční alergie obsahující ketotifen jsou dostupné pouze na lékařský předpis (15, 19). II. generace H1-antihistaminik se kromě vyšší selektivity vůči H1 receptoru a nižší četností nežádoucích účinků vyznačuje i širším antialergickým a protizánětlivým působením, a to jak v časné, tak v pozdní fázi alergické reakce. Tato léčiva slouží k symptomatické léčbě alergií, včetně dlouhodobé profylaktické terapii, přičemž jsou podávaná v jedné až dvou denních dávkách. Příkladem topicky podávaných H1-antihistaminik II. generace jsou levokabastin a azelastin, které jsou obsaženy ve volně prodejných léčivých přípravcích ve formě očních kapek, a jsou určeny k léčbě a úlevě od příznaků oční alergie. Tyto přípravky se obvykle aplikují dvakrát denně po jedné kapce do každého oka. Významný zástupce této generace je i olopatadin, který je ve formě oční kapek nebo nosního spreje určen k léčbě alergické rhinokonjunktivitidy. Olopatadin se kromě blokace histaminového receptoru uplatňuje také při stabilizaci žírných buněk, a proto má významný protizánětlivý efekt. Toto léčivo je nicméně v současnosti dostupné pouze na lékařský předpis (17, 18). V případě závažnějších projevů nebo dlouhodobých obtíží, které se vyskytují současně s dalšími alergickými onemocněními, například alergickou rhinitidou, lze lokální léčbu doplnit o léčbu systémovou. Nabídka dostupných volně prodejných perorálních H1-antihistaminik je výrazně širší než topických. Jedním z nich je například bilastin, nesedativní H1-antihistaminikum s relativně rychlým nástupem účinku, který přetrvává alespoň 24 hodin, což umožňuje podávání jedenkrát denně. Při užívání bilastinu je však třeba počítat s rizikem snížení jeho biologické dostupnosti při současném užití ovocných šťáv, zejména grapefruitové, které inhibují transportéry pro organické anionty, které jsou zásadní pro aktivní transport bilastinu přes střevní stěnu (20). Dalším zástupcem této skupiny je cetirizin, který je také charakterizován rychlým nástupem účinku a dlouhou dobou působení. Jeho terapeutický efekt přetrvává 24 hodin a podání jedné denní dávky bývá tak dostačující. Výhodou je, že i tento zástupce nenavozuje sedaci a neovlivňuje psychomotorické funkce (21). Do II. generace antihistaminik rovněž řadíme loratadin a fexofenadin. Podobně jako u ostatních zástupců této generace postačuje jejich užívání v jedné denní dávce. Díky příznivému bezpečnostnímu profilu bez významných nežádoucích účinků a kontraindikací jsou dostupné jako OTC přípravky (15, 17, 18).
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=