Česká a slovenská farmacie – 1/2026

42 | ČESKÁ A SLOVENSKÁ FARMACIE / Čes. slov. Farm. 2026;75(1):42-47 / www.csfarmacie.cz SAMOLÉČBA Sinusitida v samoléčbě https://doi.org/10.36290/csf.2026.008 Sinusitida v samoléčbě Tomáš Hammer Ústav farmakologie a toxikologie, Farmaceutická fakulta, Masarykova univerzita, Brno Zánět vedlejších nosních dutin patří k běžným onemocněním respiračního traktu a představuje častý důvod návštěvy lékárny. Ve většině případů bývá akutní sinusitida virového původu, léčba je zaměřena na zmírnění příznaků a nevyžaduje intervenci lékaře. Článek stručně shrnuje skupiny volně prodejných přípravků vhodných pro samoléčbu akutní sinusitidy, jejich použití a limity, doplňková nefarmakologická opatření a situace, kdy již samoléčba nestačí. Klíčová slova: akutní rinosinusitida, sinusitida, samoléčba, nosní výplachy, dekongestiva, mukolytika. Sinusitis self-treatment Inflammation of the paranasal sinuses is a common respiratory tract disease and a frequent reason for visiting the pharmacy. In most cases, acute sinusitis is of viral origin, treatment is aimed at alleviating symptoms and does not require physician intervention. The article briefly summarizes the groups of over-the-counter products suitable for self-treatment of acute sinusitis, their use and limitations, complementary non-pharmacological measures, and situations where self-treatment is no longer sufficient. Key words: acute rhinosinusitis, sinusitis, self-treatment, nasal irrigation, decongestants, mucolytics. Akutní rinosinusitida je jedno z nejběžnějších respiračních onemocnění horních cest dýchacích a také jeden z nejčastějších důvodů návštěvy lékárny. Tento pojem zahrnuje jednak zánět nosní sliznice (rýma, akutní rinitida, ang. common cold), se kterým se téměř vždy současně vyskytuje také zánět vedlejších nosních dutin (sinusitida). Sinusitida je nejčastější komplikací rýmy a vyznačuje se delším průběhem (až 2 týdny). Zánět nosní sliznice a sliznice vedlejších nosních dutin způsobuje otok a nosní obstrukci. Společně se zvýšenou nosní sekrecí to vede ke změnám tlaku v nosních dutinách, které se projevují bolestí v oblasti obličeje. Mezi další příznaky patří snížený čich, únava, zvýšená teplota, u dětí se běžně vyskytuje kašel. Nejčastější příčinou akutní rinosinusitidy je virová infekce. Vhodnou samoléčbou nemoc většinou do 5 až 10 dní spontánně ustupuje. Další příčinou je bakteriální infekce – jde o superinfekci, která sekundárně nasedá na virový zánět. Mezi další příčiny patří záněty zubů horní čelisti (odontogenní infekce), případně mohou k zánětu vedlejších dutin nosních přispívat i anatomické predispozice (např. vybočení nosní přepážky nebo nosní polypy) či alergie, které zhoršují odtok sekretu a predisponují ke vzniku rinosinusitidy. Symptomatická léčba by v těchto případech měla být doplňkem kauzální léčby řešené lékařem. Indikace k odeslání pacienta zahrnují vysokou horečku, výrazné otoky či zarudnutí obličeje, neurologické příznaky, zhoršení zraku, výraznou jednostrannou sekreci a bolest, bifázický průběh onemocnění (po dočasném zlepšení symptomů dochází k opětovnému zhoršení), stejně jako trvání příznaků více než 10 dní bez zlepšení nebo opakované epizody onemocnění (1–5). Léčba akutní rinosinusitidy zahrnuje kromě nefarmakologických postupů včasnou imunomodulační a symptomatickou léčbu spolu se zlepšením hygieny nosní dutiny (2–5). Článek se zaměřuje především na symptomatickou léčbu sinusitidy a způsob použití solných roztoků pro nosní výplachy, dekongestiv, mukolytik a analgetik-antipyretik. Solné roztoky pro nosní výplachy Roztoky mořské vody nebo minerálních vod s obsahem soli jsou bezpečnou a účinnou metodou pro mechanické vyplavení sekretu. Spolu s odstraněním a zkapalněním hlenu také odstraňují nečistoty (včetně patogenů a alergenů) a zvlhčují sliznici, čímž podporují mukociliární clearance. Zpravidla je dělíme na dvě skupiny – hypertonické a izotonické. Vyšší osmotický tlak hypertonických roztoků také napomáhá odchodu vody z nosní sliznice. Tento dekongestivní efekt je slabší než u α1-sympatomimetik. Hypertonické nosní roztoky lze ovšem aplikovat častěji, po delší dobu, a s menším rizikem nežádoucích účinků. Izotonické roztoky dekongestivní účinek postrádají, vzhledem PharmDr. Tomáš Hammer, Ph.D. Ústav farmakologie a toxikologie, Farmaceutická fakulta, Masarykova univerzita, Brno hammert@pharm.muni.cz Cit. zkr: Čes. slov. Farm. 2026;75(1):42-47 Článek přijat redakcí: 22. 11. 2025 Článek přijat po recenzích: 3. 2. 2026

RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=