36 | ČESKÁ A SLOVENSKÁ FARMACIE / Čes. slov. Farm. 2026;75(1):35-41 / www.csfarmacie.cz LÉČIVÉ ROSTLINY A NUTRACEUTIKA Pelargonium sidoides DC. vs. Pelargonium reniforme (Andrews) Curtis – obsahové látky a léčivé účinky vysoký obsah taninů a zejména přítomnost unikátní látky (umckalinu neboli 7-hydroxy-5,6-dimethoxykumarinu) a dalších kumarinů. Studie na zvířatech i klinické studie pak potvrdily antibakteriální a imunostimulační účinek. Po roce 1991 se extrakt z Pelargonium sidoides začal v Evropě i v dalších zemích používat k léčbě bronchitidy a nachlazení. Na použití Pelargonium sidoides k léčbě těchto onemocnění byla registrována řada patentů (1, 2, 4, 5, 6). Droga Droga Pelargonii radix (pelargoniový kořen) je lékopisná dle Českého lékopisu 2023, tvoří ji usušené, obvykle rozlámané podzemní orgány druhu Pelargonium sidoides DC. nebo Pelargonium reniforme (Andrews) Curtis, nebo směs obou druhů. Droga musí obsahovat nejméně 2,0 % tříslovin, vyjádřeno jako pyrogallol (C6H6O3; Mr 126,1), počítáno na vysušenou drogu. Kořeny mají tmavou až červenohnědou, na povrchu rozpraskanou kůru, na příčném řezu je pod vrstvou korku patrné žluté či bílé dřevo se zřetelnými částečně nahnědlými dřeňovými paprsky (7). Droga Pelargonii radix (Pelargonium root) má svou monografii i v dalších evropských lékopisech. Z kořene Pelargonium sidoides se získává standardizovaný extrakt EPs 7630 (1). Kořeny Pelargonium sidoides se získávají udržitelným sběrem v přírodě s povolením od Jihoafrické republiky a rostliny se také pěstují na plantážích. Sbírají se kořeny staré 3–4 roky, vždy pouze jeden kořen a ostatní se nechají na místě, aby rostlina mohla dále růst. Podmínkou povolení sběru v JAR je rovněž přispívání do charitativních projektů. Botanická charakteristika Pelargonium sidoides Pelargonium sidoides DC. je vzpřímený nebo poléhavý polokeř do 50 cm výšky, s dužnatými kořeny, zpravidla kratšími internodii (listy obvykle ve zdánlivé přízemní růžici). Listy jsou jednoduché, šedavé, stříbřité nebo zelené, s řapíky delšími než čepel, čepel ledvinitá, vejčitě srdčitá až okrouhlá. Květenství jsou větvená, v parciálních květenstvích je 4–10 (–15) květů. Květy mají korunní lístky vínově červené, purpurově hnědé až téměř černé, horní dva korunní lístky jsou lopatkovité až jazykovité a větší než tři obkopinaté až obvejčité dolní lístky. Kališní lístky jsou zelené s bílým okrajem, plod je poltivý. Barva pylu je žlutá. Roste v suchých krátkostébelných trávnících a křovinách v nadmořské výšce 300–2 700 m. Rozšířen je v Jihoafrické republice (provincie Východní Kapsko, Free State, Severozápadní provincie, Gauteng, Mpumalanga, Lesotho, Svazijsko) (1, 8, 9). Pelargonium reniforme Pelargonium reniforme (Andrews) Curtis je vzpřímený nebo poléhavý polokeř do 40 cm výšky, s dužnatými kořeny. Délka internodií (a tedy vzrůst) je dosti variabilní. Listy jsou šedavé až stříbřitě plstnaté, řapíky 2–13 mm dlouhé, čepel listů je ledvinitá nebo vejčitě srdčitá. Květenství jsou větvená, v parciálních květenstvích je 4–12 květů. Květy mají růžové až purpurové korunní lístky, horní dva lopatkovité a s kresbou, menší než dolní tři obkopinaté až obvejčité, kališní lístky jsou kopinaté, červené s růžovým okrajem. Barva pylu je bělavě zelená. Rozlišují se dva poddruhy: subsp. reniforme a subsp. velutinum. Roste v porostech s převažujícími travinami v nadmořské výšce 20–1 500 m. Rozšířen je v Jihoafrické republice (provincie Východní Kapsko) (1, 8, 9). V české literatuře a na internetu se u Pelargonium sidoides můžeme setkat se jménem pelargonie sidonská (10). Užívání tohoto jména nelze Obr. 1. Pelargonium sidoides (celá rostlina) Obr. 2. Pelargonium sidoides (květy)
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=