| 35 / Čes. slov. Farm. 2026;75(1):35-41 / ČESKÁ A SLOVENSKÁ FARMACIE www.csfarmacie.cz LÉČIVÉ ROSTLINY A NUTRACEUTIKA Pelargonium sidoides DC. vs. Pelargonium reniforme (Andrews) Curtis – obsahové látky a léčivé účinky https://doi.org/10.36290/csf.2026.007 Pelargonium sidoides DC. vs. Pelargonium reniforme (Andrews) Curtis – obsahové látky a léčivé účinky Zdeňka Navrátilová Přírodovědecká fakulta UK, katedra botaniky, Praha Pelargonium sidoides a Pelargonium reniforme jsou dva blízce příbuzné druhy pelargonií rostoucí v jižní Africe. Druhy patří do sekce Reniformia a morfologicky jsou dosti podobné a často zaměňované. Oba druhy se používají k léčebným účelům, liší se však zastoupením obsahových látek i svými farmakologickými účinky. Článek shrnuje informace o jejich složení a léčebných účincích a srovnává je. Klíčová slova: Pelargonium sidoides, Pelargonium reniforme, Pelargonii radix, EPs 7630, Umckaloabo, bronchitida, nachlazení. Pelargonium sidoides DC. vs. Pelargonium reniforme (Andrews) Curtis – active constituents and medicinal effects Pelargonium sidoides and Pelargonium reniforme are two closely related species of geraniums growing in Southern Africa. The species belong to the section Reniformia and are morphologically quite similar and often confused. Both species are used for medicinal purposes, but differ in the representation of the compounds and pharmacological effects. The article summarizes information about their composition and medicinal effects and compare it. Key words: Pelargonium sidoides, Pelargonium reniforme, Pelargonii radix, EPs 7630, Umckaloabo, bronchitis, cold. Úvod Pelargonium sidoides (Obr. 1–3) a Pelargonium reniforme (Obr. 4, 5) jsou dva blízce příbuzné druhy pelargonií rostoucí v jižní Africe. Druhy patří do čeledi kakostovité (Geraniaceae), rodu Pelargonium (pelargonie, muškát), sekce Reniformia a morfologicky jsou dosti podobné a často zaměňované. Oba druhy se používají k léčebným účelům, liší se však zastoupením obsahových látek v kořenech i v nadzemních částech. Hlavními rozlišovacími znaky jsou barva květů, tvar korunních lístků, barva kališních lístků a barva pylu (1, 2, 3). Druhy mají také rozdílné geografické rozšíření. Zatímco u drogy Pelargonii radix (pelargoniový kořen) připouští Český lékopis 2023 přítomnost kořenů P. sidoides nebo P. reniforme, případně směs obou druhů, standardizovaný extrakt EPs 7630 se získává pouze z kořenů P. sidoides (3). Studií, které srovnávaly účinky obou druhů, je zatím minimum, přesto se však ukazuje, že farmakologické účinky P. sidoides a P. reniforme se mírně liší. Historie a tradiční medicína Kořeny Pelargonium sidoides vykazují řadu léčivých účinků a mezi domorodci Zulu, Xhosa i dalších kmenů patří mezi vysoce ceněná léčiva. Používají se k léčbě plicních onemocnění zahrnujících kašel, bolest na prsou a tuberkulózu, k léčbě gastrointestinálních potíží, jaterních onemocnění, průjmu, menstruačních potíží a vředů. Jméno Umckaloabo etymologicky pochází ze zuluského slova umKhulkane = plicní onemocnění a uHlabo = bolest na prsou (2). V roce 1897 přijel do jižní Afriky Angličan Charles Henry Stevens, který si zde chtěl na doporučení svého lékaře léčit tuberkulózu. Na území dnešního státu Lesotho poznal Stevens domorodého léčitele, který mu poté podával 2× denně odvar z kořenů určité rostliny. Po 3 měsících se Stevens považoval za vyléčeného a odjel zpět do Anglie, kde se snažil tuto léčbu propagovat. V roce 1909 vydala Britská lékařská asociace knihu „Secret Remedies – what they cost and what they contain“, ve které popisuje Stevensovu léčbu jako šarlatánství. V té době nebyla známa ani rostlina, ze které droga pocházela, ani její obsahové látky a jejich farmakologické účinky. V léčbě pacientů s TBC pokračoval poté misionář Adrien Sechehaye a v roce 1930 zveřejnil výsledky své práce. Po identifikaci rostliny, ze které droga pocházela (původně se předpokládalo, že šlo o druh Pelargonium reniforme, později se však ukázalo, že došlo k chybné identifikaci a že jde o druh P. sidoides), byly prováděny fytochemické analýzy, které zjistily Mgr. Zdeňka Navrátilová Přírodovědecká fakulta UK, katedra botaniky, Praha navratil@natur.cuni.cz Cit. zkr: Čes. slov. Farm. 2026;75(1):35-41 Článek přijat redakcí: 17. 12. 2025 Článek přijat po recenzích: 19. 1. 2026
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=