INFORMACE Mezinárodní sympozium EFMC o pokrocích v syntetické a medicinální chemii 210 | Mezinárodní sympozium EFMC o pokrocích v syntetické a medicinální chemii Ve dnech 31. srpna až 4. září 2025 se v portugalském Portu konal 10. ročník Mezinárodního sympozia EFMC o pokrocích v syntetické a medicinální chemii. Během pěti dnů konference se sešlo více než 800 mezinárodních vědců, aby si vyslechli špičkovou vědu prezentovanou 27 pozvanými řečníky, 12 ústními sděleními a 400+ prezentujícími plakáty. Slavnostní zahájení vedli předsedové sympozia, Dr. Malin Lemurell (AstraZeneca, Švédsko) a prof. Nuno Maulide (Vídeňská univerzita, Rakousko), prezident EFMC, Dr. Luc van Hijfte (Novalix, Francie) a zástupkyně divize medicinální chemie Portugalské chemické společnosti, prof. Maria-Emilia Sousa (Univerzita v Portu, Portugalsko). Po slavnostním ceremoniálu následovala inspirativní přednáška prof. Samuela Stuppa (Northwestern University, Spojené státy americké) na téma „Supramolekulární peptidová terapie: Nová hranice pro regeneraci“ a uvítací recepce, na které se všichni účastníci sešli v působivé scenérii místa konání, starobylé celnice v Portu. V průběhu akce se účastníci zúčastnili nabitého programu sedmi sekcí, které kombinovaly přednášky rovnoměrně vybrané z průmyslu a akademické sféry, a také dvě posterové sekce. Z České republiky se akce účastnilo více než čtyřicet mladých vědců. Evropská federace pro medicinální chemii a chemickou biologii (EFMC) je organizací evropské komunity medicinální chemie a chemické biologie, má 31 členských společností a přibližně 9 000 členů. Jeho bienální EFMC-ISMC je klíčovým sympoziem v oblasti medicinální chemie a objevování léčiv a tradičně hostí kolem 1 000 účastníků, a to jak z průmyslu, tak z akademické sféry. Česká republika, resp. Sekce syntetických léčiv – Česká farmaceutická společnost ČLS je dlouholetým členem EFMC. Další velké setkání, XXIX. mezinárodní sympozium EFMC se bude konat ve švýcarské Basileji ve dnech 6.–10. září 2026. prof. PharmDr. Martin Doležal, Ph.D. Příběhy spojené s objevy nových léčiv II. Volné pokračování Stanislav Rádl Kdo přečetl první díl této zajímavé publikace doc. Ing. Stanislava Rádla, určitě si řekl podobně jako já, že nezachytil všechno. Toho si byly vědomy i dámy ve vydavatelství VŠCHT, ale i sám autor. Jejich zásluhou je, že přiměly autora k napsání obsáhlého pokračování. V něm jsou zachyceny příběhy léčiv, která byla objevena v nedávné době a představují většinou zlom či velký pokrok v léčbě některých nemocí. Jsou zde však i příběhy, které představují nadějnou cestu v terapii, ale vzhledem k nežádoucím účinkům či nepotvrzené účinnosti se stala cestou slepou. Autor se nikdy nezapomene zmínit o české stopě ve výzkumu té které skupiny léčiv. B. Melichar ve své učebnici Chemická léčiva má vždy u každé kapitoly historický úvod a tyto příběhy doc. Rádla mně to velmi připomínají. Je vždy obohacující, když přednáška o použití léčiv v terapii má historický úvod, je pak snazší pochopit celý vývoj léčby určitých nemocí pomocí farmakoterapie. Stejně tomu je i v knize. První kapitoly jsou věnovány psychofarmakům – barbiturátům a chlorpromazinu, další pak objevu diuretik – thiazidů, amiloridu a triamterenu. Další kapitola je věnována bisfosfonátům a jejich použití v léčbě osteoporózy. Klotrimazol a další azolová antimykotika jsou další zajímavou skupinou s pestrou historií. Inhibitory dihydrofolátreduktázy představují skupinu antimetabolitů v léčbě nádorů. Nobelova cena G. Ellionové a G. Hitchingse o tom svědčí nejlépe. Další dodnes velmi používanou skupinou jsou dipiny, kalciové blokátory v léčbě hypertenze. Dále jsou to antihistaminika, léčiva k terapii plicní arteriální hypertenze, hypolipidemika (ezetimib), glifloziny, inhibitory proteinových kináz – imatinib, gefitinib, ibrutinib. Kapitolou, o které jsem nikdy neslyšel, jsou tzv. deuterovaná léčiva. V molekulách účinných léčiv se nahrazuje vodík deuteriem a očekává se vyšší účinnost, s řadou léčiv probíhají klinické zkoušky. Částečně slepou cestou je vývoj chřipkových antivirotik, jen snad baloxavir marboxil představuje určitou ale velmi drahou naději. Ketamin a jeho využití v anesteziologii a později v akutní psychaitrii představuje zajímavou novou léčebnou modalitu v terapii deprese. Dalším příběhem je tramadol, který se rodil 15 let ve firmě Grunenthal, která budila nedůvěru jako výrobce Konterganu. Dále je to příběh erytropoetinu jako léčiva i prostředku krevního dopingu. Olomoucin představuje významnou českou stopu ve výzkumu inhibitorů cyklindependentních kináz, což vedlo až k objevu palbociklibu. Martina Benešová Schaefer stojí za objevem lutecium vivipotid tetraxetanu, převratného léčiva k terapii karcinomu prostaty. Vývoj antiobezitik tvoří další kapitolu vrcholící boomem GLP-1 agonistů. Další novinkou jsou gepanty k léčbě migrény. Použití bakteriofágů k léčbě infekcí tvoří další zajímavou vývojovou variantu k antibiotikům. Celá 27. kapitola shrnuje některé neúspěchy ve vývoji nových léčiv – nevirapin, hypolipidemika – inhibitory squalensyntázy, inhibitory CETP (torcetrapib). Celá kapitola je věnována MeeToo léčivům, což jsou látky vycházející ze struktury léčiva konkurenční firmy. Poslední kapitola nazvaná To nejlepší nakonec představuje obor organická syntéza, bez kterého by žádný příběh nového léčiva nemohl vzniknout. Bezvadným dovětkem je seznam osobností spojených s vývojem nových léčiva a věcný rejstřík. PharmDr. Pavel Grodza Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Praha 2025, 356 stran RECENZE
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=