118 | ČESKÁ A SLOVENSKÁ FARMACIE / Čes. slov. Farm. 2025;74(2):117-125 / www.csfarmacie.cz SAMOLÉČBA Možnosti samoléčby při gynekologických potížích se zaměříme na rozpoznání běžných gynekologických potíží, možnosti samoléčby a situace, kdy je nezbytné obrátit se na odborníka. Rizikové faktory pro vznik gynekologických potíží Příčiny narušení vaginálního ekosystému, jež mohou přispět k přemnožení patogenů, a tím způsobit infekci, jsou velmi rozmanité. Jedním z možných rizikových faktorů je užívání antibiotických léčiv. Antibiotika narušují vaginální pH, negativně ovlivňují přirozeně se vyskytující bakterie ve vagíně, a tím dávají šanci na přemnožení patogenů. Kortikosteroidy a další imunosupresiva mohou svým imunosupresivním působením nepřímo narušit vaginální mikrobiom, čímž zvyšují riziko vzniku infekcí, zejména kandidóz. Oslabená imunita je známým predispozičním faktorem gynekologických infekcí (3). Hormonální změny během a těsně po menstruaci, v těhotenství a také po menopauze dokážou významně ovlivnit vaginální prostředí a vytvořit podmínky pro růst patogenů a vznik zánětů. Estrogen, klíčový hormon pro zdraví vaginální sliznice, hraje v této rovnováze zásadní roli. Jeho hladina se v průběhu života ženy přirozeně mění a ovlivňuje kvalitu vaginální sliznice i složení mikroflóry. Zvýšená hladina estrogenu, typická například pro těhotenství, způsobuje změny ve vaginální mikroflóře – zejména zvýšení tvorby glykogenu, který slouží jako výživa pro kvasinky. Proto se u těhotných žen častěji vyskytují kvasinkové infekce. Naopak nízká hladina estrogenu, ke které dochází například po menopauze, po porodu, při kojení nebo v souvislosti s některými léčivy, může vést ke ztenčení a vysušení sliznice pochvy, snížení produkce hlenu a narušení přirozené ochranné bariéry. To se projevuje pálením, svěděním, diskomfortem při pohlavním styku a zvýšeným rizikem vaginálních infekcí. Negativně může vaginální mikrobiom ovlivnit i estrogenní léčba (hormonální antikoncepce a hormonální substituční terapie). K poklesu hladiny estrogenu mohou kromě kombinované hormonální antikoncepce (obsahující estrogen a progestin) přispět některá antidepresiva, zejména selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. Výraznější vliv má však antikoncepce obsahující pouze progestin – jako jsou minipilulky, injekce, implantáty nebo hormonální nitroděložní tělíska. Progestin může významně snižovat produkci vaginálního sekretu a způsobovat ztenčení sliznice, což je typické například u injekční antikoncepce Depo-Provera. K vysušení pochvy a zhoršení komfortu mohou přispívat i některá antihistaminika (např. cetirizin, loratadin), která tlumí tvorbu přirozených tělních sekretů (4). Mezi další rizikové faktory patří i nevhodná strava či nevhodné spodní prádlo. Strava bohatá zejména na jednoduché cukry může mít vliv na vznik infekce. Cukry slouží jako výživa pro kvasinky, podporují tak jejich růst a množení. Stejně tak kvasinky profitují z vlhkého prostředí, proto těsné a neprodyšné spodní prádlo ze syntetického materiálu či nošení mokrých plavek po delší dobu může být rizikem. U citlivějších žen může být vaginální pH pochvy narušeno nesprávnými hygienickými návyky, jako je používání parfémovaných toaletních papírů, vložek či tamponů a mytí genitálií dráždivou kosmetikou. Bakterie a kvasinky jsou také přirozenou součástí trávicího traktu. Nevhodná hygiena, zejména nesprávné utírání po použití toalety směrem od konečníku k pochvě, může vést k přenosu střevních bakterií do vaginální oblasti. Oslabení imunitního systému, které může být důsledkem stresu, různých onemocnění nebo nedostatku spánku, zvyšuje náchylnost k infekcím. U pacientek s diabetem mellitem může navíc docházet ke zvýšení hladiny glukózy v krvi, což vytváří příznivé prostředí pro množení patogenních mikroorganismů. Glukóza je pak zdrojem potravy pro bakterie a kvasinky. U citlivějších žen představuje riziko i cestování (změna klimatu, nové stravovací návyky, jiná kvalita vody apod.). Mezi rizikové faktory patří i pohlavní styk. Mnohdy bývá důvodem recidivujících infekcí, jelikož u mužů probíhá infekce často bez symptomů a stávají se tak bezpříznakovými přenašeči. Z těchto důvodů se u sexuálně aktivních žen a dívek doporučuje přeléčení obou sexuálních partnerů. Na vině může být také přítomnost ejakulátu v pochvě, kdy dochází ke zvýšení pH, a tím pádem k lepším podmínkám pro množení bakterií a kvasinek (5, 6, 7). Vaginální kandidóza Vaginální kandidóza neboli také kvasinková infekce pochvy je zánětlivé onemocnění vyvolané kvasinkami rodu Candida. Vaginální kandidóza je druhou nejčastější infekční příčinou poševních zánětů (po bakteriální vaginóze). Přibližně u 75 % žen v reprodukčním věku se vyskytla minimálně jednou za život. Jen menšímu procentu žen se tyto záněty vrátí. Rekurentní forma onemocnění je definována jako 3 a více mikroskopicky potvrzených vaginálních kandidóz za rok, popřípadě 4 a více atak u pacientek v souvislosti s užíváním antibiotik (8). Nejčastěji izolovaným kmenem je Candida albicans (85–90 %). Asi 15–20 % žen má kvasinky v pochvě přítomné bez příznaků, což se často zjistí náhodně při kultivaci. V takových případech není léčba nutná (9). Mezi hlavní symptomy patří intenzivní svědění, zarudnutí a pálení v pochvě. Výtok nemusí být u všech pacientek přítomen, pokud je, tak se jedná o vodnatý či bělavý hrudkovitý výtok připomínající tvarohovitou strukturu, většinou bez zápachu. Klinický obraz se u pacientek tedy může lišit, u některých žen převládá exsudativní forma s četným výtokem, u jiných pacientek je výtok minimální s výskytem erytému a otoku v oblasti vulvy. Objevit se může i bolest při močení nebo nepříjemné pocity při pohlavním styku. Kultivace je velmi spolehlivá a provádí se většinou v případě pochybnosti o původci infekce nebo při časté recidivě. Při vyšetření se zjistí nízké pH pochvy. Komplikovanější případy nastávají, když pacientka má typické příznaky mykotické infekce, ale pH vagíny je vyšší než hodnota 4,4. V tomto případě se jedná o smíšenou infekci, kde je na místě i mikroskopické vyšetření. Bakteriální vaginóza Bakteriální vaginóza vzniká přemnožením mikrobů, které jsou běžnou součástí vaginální flóry. Nejčastěji dochází k přemnožení anaerobní bakterie Gardnerella vaginalis, která převládá nad prospěšnými laktobacily, jejichž počet je snížen (10). Bakteriální vaginóza je způsobena současně několika různými mikroby, mezi něž patří také Bacteroides a Mobiluncus. Přirozená mikrobiální rovnováha může být narušena například vlivem antibiotické terapie, což vede k přemnožení těchto bakterií, které svými toxiny a enzymy narušují vaginální sliznici (11, 12). Mezi klinické projevy patří řídký a šedobílý výtok s typickým rybím zápachem. Mezi další projevy řadíme svědění, pálení a řezání při močení. Výtok často ulpívá na poševních stěnách a pH bývá zvýšené na
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=