Česká a slovenská farmacie – 2/2025

92 | ČESKÁ A SLOVENSKÁ FARMACIE / Čes. slov. Farm. 2025;74(2):90-93 / www.csfarmacie.cz AKTUÁLNÍ FARMAKOTERAPIE Aktuální možnosti farmakoterapie symptomů dolních cest močových objemu. Nezbytné je dlouhodobé užívání, účinek se projeví nejdříve za 6–12 měsíců. Tato léčiva nepůsobí pouze symptomaticky, ale pomáhají ovlivnit další progresi onemocnění – snižují riziko akutní zástavy močení i nutnosti chirurgického výkonu na prostatě (1, 5). Mezi nejčastější nežádoucí účinky patří zhoršení sexuálních funkcí – snížení libida, poruchy erekce a ejakulace. Může se objevit gynekomastie (5). Kombinovaná terapie – antagonisté α-1 adrenoreceptorů a inhibitory 5α-reduktázy Tato kombinace účinně spojuje výhody obou lékových skupin – rychlou úlevu od obtíží (antagonisté α-1 adrenoreceptorů) a snížení rizika progrese onemocnění (5ARi). Kombinovaná léčba oproti monoterapii účinně snižuje riziko progrese onemocnění, akutní retence moči i nutnosti podstoupit chirurgický výkon (6, 7, 8). Nevýhodou je vyšší výskyt nežádoucích účinků. Dostupná je fixní kombinace tamsulosinu 0,4 mg s dutasteridem 0,5 mg, užívání jedné tablety obsahující obě účinné látky je pro pacienty jednodušší. Kombinovaná léčba je vhodná zejména u mužů se středním až závažnými LUTS a vysokým rizikem progrese onemocnění (např. prostata větší než 40 ml, vyšší postmikční reziduum) (1). Antagonisté muskarinových receptorů Zástupci: 1. generace: oxybutinin, trospium, propiverin; 2. generace (uroselektivní): tolterodin, fesoterodin, solifenacin, darifenacin (viz Tab. 3). Inhibicí kontrakcí detruzoru močového měchýře antagonisté muskarinových receptorů zmírňují iritační příznaky – snižují frekvenci mikce, urgence i urgentní inkontinenci. Tato léčiva se užívají k ovlivnění iritačních LUTS u mužů i u žen (1, 2, 5). Efekt antimuskarinik na močový měchýř je zprostředkován blokádou M2 a M3 receptorů. Při užívání může být riziko zhoršení evakuace močového měchýře a nárůstu postmikčního rezidua. Léčba není vhodná u nemocných s poruchou vyprazdňování močového měchýře (postmikční reziduum >150 ml). Ovlivnění muskarinových receptorů v jiných částech těla zejména u neselektivních přípravků (1. generace) je podkladem nejčastějších nežádoucích účinků, které zahrnují sucho v ústech, suché oči, poruchy vidění, zácpu a bolesti hlavy (periferní nežádoucí účinky). Antimuskarinika 2. generace (uroselektivní) bývají většinou lépe tolerována, výskyt nežádoucích účinků je vzhledem k jejich vyšší selektivitě k cílovým M2 a M3 receptorům nižší. Při podávání antimuskarinik jsou obávané zejména centrální nežádoucí účinky zprostředkované ovlivněním M1 receptorů. U neselektivních přípravků či přípravků prostupujících hematoencefalickou bariérou je riziko zhoršení kognitivních funkcí (především u oxybutininu; nehrozí u trospia), na tuto skutečnost je třeba myslet zejména u seniorů či diabetiků (zvýšená prostupnost hematoencefalické bariéry). Při delším užívání těchto léčiv může hrozit riziko vzniku demence. Vždy bychom se měli snažit zohlednit celkovou anticholinergní nálož pacienta, neboť při současném užívání s léčivy s anticholinergním účinkem (např. bronchodilatancia, antidepresiva, antipsychotika, antihistaminika a další) dochází k adici nežádoucích účinků. U nemocných s přítomným kognitivním deficitem bychom se podávání antimuskarinik měli vyhnout. Podání těchto léčiv je dále kontraindikováno u pacientů s (nekontrolovaným) glaukomem s úzkým úhlem, u nemocných s korigovaným glaukomem je třeba opatrnosti. Kontraindikací podání těchto léčiv je rovněž myasthenia gravis, toxické megakolon či gravidita (1, 2, 5, 9). Kombinovaná léčba – antagonisté α-1 adrenoreceptorů a antagonisté muskarinových receptorů U mužů, u kterých monoterapie antagonisty α-1 adrenoreceptorů nevede k dostatečnému ovlivnění iritačních příznaků, je vhodné léčbu doplnit o antagonistu muskarinových receptorů. K dispozici je fixní kombinace tamsulosinu 0,4 mg se solifenacinem 6 mg. Ovlivnění zejména iritačních příznaků vede ke zvýšení kvality života pacientů a zlepšení jejich adherence k léčbě (1, 2). Agonisté β-3 receptorů Zástupci: mirabegron, vibegron (aktuálně nedostupný v ČR) (viz Tab. 4). Agonisté β-3 receptorů se shodně s antagonisty muskarinových receptorů užívají k ovlivnění iritačních LUTS, jak u mužů, tak u žen. Mechanismem jejich účinku je přímá relaxace hladké svaloviny močového měchýře, a tedy snížení kontrakcí detruzoru v průběhu plnění měchýře, bez ovlivnění jeho kontraktility při močení (1). I zde je třeba nemocné upozornit na pomalý nástup účinku – ke snížení četnosti močení, urgencí i epizod urgentní inkontinence dochází v průběhu týdnů až měsíců. Nejčastější nežádoucí účinky zahrnují tachykardii, hypertenzi, bolesti hlavy, závratě či gastrointestinální nežádoucí účinky (nevolnost, zácpa, průjem). Mezi méně časté nežádoucí účinky se řadí palpitace a fibrilace síní. U nemocných užívajících mirabegron byla popsána vyšší četnost infekcí močových cest. V porovnání s antimuskarininky je tolerance agonistů β-3 receptorů lepší, tato léčiva neovlivňují kognitivní funkce, což je výhodné zejména u starších pacientů. Léčiva jsou nevhodná u pacientů s nekorigovanou arteriální hypertenzí a opatrnosti je třeba u nemocných s poruchami srdečního rytmu. Při užívání Tab. 3. Antagonisté muskarinových receptorů Antagonisté muskarinových receptorů Zástupci Dávkování Nežádoucí účinky Klinické poznámky Oxybutynin 5 mg 1–3× denně „ sucho v ústech „ suché oči, poruchy vidění „ nauzea „ zácpa „ negativní vliv na kognitivní funkce, riziko rozvoje demence „ pomalý nástup účinku (týdny až měsíce) „ riziko zhoršení vyprazdňování měchýře „ zohlednit kognitivní stav pacienta a jeho celkovou anticholinergní zátěž pacienta Trospium 15, 20, 30 mg 2–3× denně užití před jídlem Propiverin 5, 15, 30, 45 mg 1–3× denně užití s jídlem Tolterodin 1, 2, 4 mg 1–2× denně Fesoterodin 4, 8 mg 1× denně Solifenacin 5, 10 mg 1× denně Darifenacin 7,5, 15 mg 1× denně

RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=