| 87 / Čes. slov. Farm. 2025;74(2):84-89 / ČESKÁ A SLOVENSKÁ FARMACIE www.csfarmacie.cz AKTUÁLNÍ FARMAKOTERAPIE Aktuální trendy v inzulinové léčbě ale malou rozpustnost, a tak po subkutánním podání rychle tvoří mikroprecipitáty, a z tohoto depa je pak plynule uvolňováno jeho malé množství do oběhu (3). Současná inzulinoterapie pacientů s diabetem 1. typu V případě pacientů s DM1 volíme intenzifikovaný inzulinový režim, a to buď ve formě MDI, nebo ve formě léčby inzulinovou pumpou. Preferována jsou inzulinová analoga 2. generace, kdy není potřeba (pokud není výraznější hyperglykemie) předsazovat aplikaci prandiálního inzulinu před jídlem (9). V rámci MDI je doporučováno volit bazální analoga 2. generace i s ohledem na jejich větší bezpečnost z hlediska rizika hypoglykemie. Navíc jejich praktickou výhodou je i flexibilita času podání (není nutné přesně dodržovat čas aplikace) (10). V případě léčby IP máme pro naše pacienty dnes již k dispozici pumpy s funkcí tzv. hybridní uzavřené smyčky (HCL – Hybrid Closed Loop). V tomto případě zjednodušeně řečeno o bazální dávce rozhoduje algoritmus (buď integrovaný přímo do pumpy, nebo algoritmus pracuje na propojeném chytrém mobilním telefonu), a to podle dat z glukózového senzoru, který musí mít pacient pochopitelně zaveden. Alternativou, pokud pacient nechce/nemůže funkci HCL využívat (pumpa toto neumožňuje nebo pacient například nemá zavedený glukózový senzor), je klasické rozvržení dne do několika automaticky podávaných bazálních dávek. V každém případě si pacient podává dávku inzulinu k jídlu, optimálně za využití tzv. bolusového kalkulátoru (který je opět integrován do IP). Pacient zadává množství konzumovaných sacharidů a kalkulátor vypočítává potřebnou dávku za využití dalších přednastavených parametrů (poměr sacharidy – inzulin, inzulinová citlivost, tzv. čas aktivního inzulinu). Ač to může vypadat složitě, tyto funkce pacientovi velmi usnadňují léčbu. Pouze je nezbytně nutné, aby pacient dobře zvládal počítání sacharidů (4). To platí i pro režim MDI, kdy je dnes preferovanou variantou tzv. flexibilní dávkování, kdy pacient místo striktně dané dávky inzulinu k jídlu aplikuje inzulin podle toho, co hodlá konzumovat a zda je nutná korekce glykemie před jídlem. K usnadnění výpočtu dávky inzulinu k jídlu může pacient také využívat různé mobilní aplikace (4). Pro úplnost je nutné doplnit důležitou technickou poznámku, že v IP Tandem se mají používat z důvodu nebezpečí okluze systému pouze preparáty lispro a aspart (11). Také je potřeba uvést, že pro pacienty na MDI jsou k dispozici předplněná jednorázová inzulinová pera, dále že existují pera s možností nastavení dávky po 0,5 IU a také, že existují pera s pamětí, kdy údaje z nich lze stahovat do mobilní aplikace a je možné propojovat data o dávkování inzulinu perem s daty z glukózového senzoru, což dále zlepšuje možnosti managementu léčby diabetu (6). Současná inzulinoterapie pacientů s diabetem 2. typu Inzulinoterapie není léčbou první linie u pacientů s DM2. Obvykle je zahájeno podávání bazálního inzulinu, pokud není dosaženo uspokojivé kompenzace diabetu kombinací dvou či tří jiných antidiabetik, přičemž lékem první volby pro DM2 pacienty zůstává metformin. Nicméně inzulinoterapie může být zahájena již i při stanovení diagnózy DM2, a to zejména pokud má pacient glykemie vstupně nad 15 mmol/l a má HbA1c nad 75 mmol/mol. Zprvu agresivnější přístup umožní dřívější kompenzaci diabetu a je pak snáze možná deeskalace terapie (12). Pokud nestačí ani přidání bazálního inzulinu do terapie diabetu, je při další intenzifikaci dobré zvážit jako první způsob jeho kombinaci s GLP-1 agonisty. Nicméně někdy je nutné přidání prandiálního inzulinu, byť zprvu třeba jen k největšímu jídlu, resp. k jídlu, po kterém pozorujeme výrazné vzestupy glykemie. Na nutnost přidání prandiálního inzulinu také ukazuje to, že bazální dávka již dosáhla hodnoty 0,5 IU/kg, a přesto je kompenzace diabetu stále neuspokojivá. Je proto také s výhodou mít k dispozici data z glukózového senzoru, která jasně ukáží, kde jsou problémy k řešení (viz kazuistika – Obr. 1). Určitá Pacient ročník narození 1939 DM2 od r. 2006 Převzat do péče v roce 2024, do té doby pouze monoterapie PAD – dapagliflozin (intolerance metforminu). Při převzetí: HbA1c 74 mmol/mol, u pacienta přítomny všechny chronické mikrovaskulární komplikace diabetu, dále léčen pro hypertenzi a dyslipidemii, jinak ale velmi aktivní a výborně spolupracující štíhlý senior. Vstupně nízká hladina C peptidu, proto byla zahájena inzulinoterapie (zprvu bazálním inzulinovým analogem 2. generace), kontrola po měsíci, z dat glukózového senzoru (AGP – Ambulatory Glucose Profile) bylo ale zřejmé, že bude nutné podávat i prandiální inzulin. Diskuze: Dřívější intenzifikace diabetické terapie mohla zabránit nebo alespoň oddálit pokles vlastní inzulinové produkce a je pravděpodobné, že progrese diabetických komplikací nemusela být tak výrazná. Závěr: Intenzifikaci diabetické terapii není radno odkládat. Data z glukózových senzorů jsou výborným nástrojem pro bezpečnou a efektivní úpravu léčby diabetu. 95 % 75 % 50 % 25 % 5 % 00:00 03:00 06:00 09:00 12:00 15:00 18:00 21:00 00:00 Cílové rozmezí 21,0 mmol/l 13,9 10,0 3,9 3,0 0,0 Obr. 1. Ilustrativní kazuistika
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=