| 195 / Čes. slov. Farm. 2024;73(3):193-198 / ČESKÁ A SLOVENSKÁ FARMACIE www.csfarmacie.cz ZDRAVOTNICKÉ PROSTŘEDKY Dostupné diagnostické testy v lékárně a role farmaceuta Princip imunochromatografických diagnostických testů určených k samotestování je imunodetekce analytu (antigenu, protilátky či haptenu) v laterálním toku na membráně, tzv. lateral flow testy (LFT) (11, 12). Schéma testu je uvedeno na obrázku 1. K provedení testu se používá pouze vzorek v kapalném stavu. V případě pevného skupenství, např. vzorku stolice, je nutná preanalytická úprava, tedy převod do kapalné fáze. Pro tento účel a dále k homogenizaci či naředění biologického materiálu je součástí diagnostických sad ampulka a extrakční pufr. Vzorek je nanášen na jeden konec proužku (sací podložku či otvor v kazetě) kápnutím či namočením. Kapilární vzlínavostí vzorek difunduje do dalších částí (zón). Nejprve je na stanovovaný analyt navázán konjugát označený detekční látkou, který se při průchodu kapalného vzorku z podložky uvolní. Analyt s konjugátem se naváže na primární protilátku pevně ukotvenou v testovací zóně za vzniku imunokomplexu. Volný konjugát, resp. jeho přebytek, je pak zachytáván sekundární protilátkou imobilizovanou v kontrolní zóně. Detekční látka, kterou je označen konjugát, slouží k vizualizaci imunokomplexů v testovací zóně, ale i ke vzniku barevné linie v kontrolní zóně. Má charakter nanočástic (např. zlata, barevného latexu, uhlíku). Membrána je nejčastěji z nitrocelulózy a obvykle je nalepena na plastový podklad či je umístěna do plastové kazety s otvorem. Absorpční podložka slouží k urychlení toku membránou testu a k zamezení zpětného toku. Výsledek testu se interpretuje na základě vizuálních změn v testovací a kontrolní zóně. V případě nejčastějšího uspořádání LFT je za pozitivní výsledek testu považována barevná linie v obou zónách, v případě negativního výsledku je barevná linie pouze v kontrolní zóně proužku. Barevná linie v kontrolní zóně je nezbytná pro platné provedení všech imunochromatografických testů. Potvrzuje, že vzorek difundoval celým testovacím proužkem. Pokud barevná linie v kontrolní zóně nevznikne, test je neplatný a výsledek nelze odečítat (11, 14–17). Mezi analytické parametry imunochromatografických testů patří reliabilita (přesnost) testu – tedy zda při opakovaném použití u stejného subjektu za stejných podmínek dává shodné výsledky a dále validita (správnost) testu – zda test měří to, co chceme měřit. Charakteristikami validity je senzitivita (citlivost), specificita a mez detekce testu. Senzitivita udává vztah mezi pozitivním výsledkem testu a reálnou pozitivitou testovaných osob (nemocných pacientů). Vysoká senzitivita testu je spojena s nízkým počtem falešně negativních výsledků. Specificita testů je schopnost testu označit negativním výsledkem negativního (zdravého) pacienta. Mez detekce vyjadřuje koncentraci analytu, která dává spolehlivě pozitivní výsledek testu (12). Druhy diagnostických testů určené pro samotestování Na základě biologického materiálu dělíme testy na: Samotesty z periferní krve (např. stanovení C-reaktivního proteinu, hormonů, protilátek, alergenů a toxinů) Tyto testy většinou vyžadují delší časový úsek pro vyhodnocení výsledku daný filtrací krevních elementů v sací podložce. Biologický materiál je odebírán pomocí autolancet. Nejčastější chybou bývá špatné použití lancety a odběr nedostatečného množství kapilární krve. Samotesty z moči (např. stanovení drog, těhotenské testy, ovulační testy) K odběru moči a následné aplikaci biologického vzorku na test může docházet dvěma způsoby. První způsob je sběr vzorku moči do nádobky. Na testovou kazetu se nanese určitý objem moči kápnutím nebo se test do nádobky na krátkou dobu po vyznačenou mez ponoří. Pro správný průběh testu kapilárním tokem nesmí být matrice u laterálních průtokových testů namočená celá, pouze její část. Druhým způsobem provedení je ponoření testu přímo do proudu moči. K zamezení zkreslení výsledku se doporučuje použít střední proud moči (první moč, tedy moč po zahájení mikce, může být kontaminována buňkami a bakteriemi z okolí zevního ústí uretry) a u žen k testování vynechat období menstruace. Domácí testy ze stěrů (nasálních, krčních nebo vaginálních) slizničních povrchů (např. diagnostika chlamydií, infekčních onemocnění) Biologický materiál je odebírán tyčinkami či tampóny určenými pro stěry. Domácí testy ze slin (např. stanovení drog) Před odebíráním vzorku je vhodné se vyhnout jídlu, pití, kouření či použití žvýkačky po dobu stanovenou výrobcem testu (10–30 minut). Odběry probíhají prostřednictvím tampónu či kartáčku. Princip odběru vzorku se v závislosti na detekovaném analytu liší. Často se využívá sběrných nádob a vzorek se dále upravuje, např. testy na covid-19. Některé testy na stanovení drog (např. metamfetaminu) mají i tzv. rychlé provedení, u kterých se absorpční polštářek s detekční zónou vkládá přímo do úst a odpadá následná manipulace se vzorkem. Často se u testů na drogy setkáváme s multiplexním provedením, u kterého se stanovuje více analytů současně (vyšší počet testovacích zón). Domácí testy ze stolice (např. testy na okultní krvácení) Nezbytné je preanalytické zpracování vzorku do kapalné fáze. Přehled nejběžnějších diagnostických testů dostupných v českých lékárnách je uveden v tabulce 2. Všechny typy testů pro domácí použití jsou výhradně jednorázové. Bližší specifikace vybraných skupin diagnostických testů Diagnostické proužky pro semikvantitativní analýzu moči Princip těchto testů využívající kolorimetrii se od LFT liší. K optometrickému vyhodnocení barevných změn dochází po reakci stanovovaného analytu přímo s chromagenem (barvivem) nebo enzymem specifickým pro analyt, což až následně vede ke vzniku barevných produktů. Výsledek se odečítá porovnáním s přiloženým barevným etalonem. Výrobci jednotlivých proužků se mohou v použití chromogenů lišit, proto výsledné barvy nelze uniformě přisuzovat výsledným hodnotám analytů napříč různými testy.
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=